Bedřich (45): Nevěru jsem nezatloukal a nevyplatilo se mi to. Měl jsem raději mlčet

Nikdy jsem si nemyslel, že ze mě bude nevěrník. Ale stalo se. Hloupá chyba, kterou jsem chtěl napravit tím, že se manželce pokorně přiznám. Měl jsem ale zatloukat, jak radí nejen nevěrníci. Mou ženu totiž přiznání asi navždy změnilo.

Petr (30): Byl bych radši, kdyby zatloukala. Její upřímné přiznání k nevěře mi trhá srdce

Zatloukat a zatloukat?

Slýchal jsem tuto radu odedávna, přesto se mě netýkala. Vždy jsem si jen pomyslel, že je pro lidi, co žijí dobrodružným milostným životem a jsou ochotni riskovat vše. Kvůli čemu? Nevěra je tak přeceňovaná záležitost. Chápu, že občas po někom zatoužíme. Ale samotný akt všechno jen zničí. Tělesná rozkoš trvá pár minut a co zbyde? Černé svědomí, zmiňované zatloukání a strach, že se o tom partner dozví.

A přesto jsem i já klesl do této kategorie, tedy mezi nevěrníky. Všechno se to odehrálo příliš rychle. Doma jsme měli krizi už léta a připletla se ke mně jedna známá. Pochopil jsem, že onen chtíč občas nelze zastavit. Je to až fyzicky bolestivé. A s tím černým svědomím se to také nemusí přehánět. Myslíval jsem si, že bych se manželce ani nepodíval do očí. Kupodivu mi nedělalo problém žít dál každodenním životem, jako by se nechumelilo.

Mám ale také jednu hloupou vlastnost – snahu žít férově. Zatloukání mi připadalo tak nějak nízké a podlé. A tak jsem se rozhodl radu nevzít v potaz a naopak vyložit doma karty na stůl. Říkal jsem si, že když se přiznám hned, bude to bolet méně než lež, která by mezi námi zůstala navždy. Oznámil jsem ženě, že jsem ji po pětadvaceti letech podvedl. „Je mi to líto, už se to nestane,“ sklopil jsem zrak a čekal bouři. Zároveň jsem ale doufal, že pětadvacet let věrnosti bude polehčující okolností.

Ondřej (31): Přiznal jsem nevěru, ale manželka to neřeší. Teď jsem v pasti a milenka zuří

Všechno se změnilo

Moje žena není hádavá a ani doma nehází talířem. Tentokrát ale práskla vázou, kterou měla v ruce, až se roztříštila. Donesl jsem jí totiž kytku. Asi jsem vážně hlupák. Ukázala na mě prstem a podívala se mi tak zle do očí, až se mi udělalo špatně a přejel mi mráz po zádech. „Věděla jsem, že nestojíš za nic,“ sykla nenávistně. A to bylo všechno. Nebo jsem si to aspoň myslel.

Nikdo neměl sbalené kufry. Dny vypadaly dál celkem podobně. Žádné výčitky ani hádky se díky bohu nekonaly. Jenže bylo zároveň všechno jinak. Atmosféra se změnila, a to zásadně. Žádný smích, vtipkování nebo vyprávění historek. Žena se dál starala o domácnost, ale jako by mě ani nevnímala. Myslel jsem, že to přejde, ale trvá to dál. Je to peklo.

Uvědomil jsem si, že se mi ani nedívá do očí. Občas zírá do prázdna nebo na své ruce. Prohlíží si je a vypadá ustaraně. Zkusil jsem, jestli mezi námi ještě může fungovat intimita. Nebyla proti, ale poznal jsem, že jen čeká, až si to odbydu. Takovou domácnost nezvládám. Je to utrpení. Měl jsem mlčet. Ne kvůli sobě, ale kvůli ní.

Saša (36): Manžel mi zahýbá s mladou lektorkou jógy. Vymyslela jsem plán, jak jim skotačení překazit

Život ve lži by byl lepší

Kdybych si to nechal pro sebe, sice bych žil v tom, že nejsem čestný chlap. Ale to by se dalo nějak zvládnout. Moje manželka by v blahé nevědomosti vesele vtipkovala a myslela by si, že má doma jednoho z mála, kdo nebyl nevěrný. Co by na tom bylo špatného?

Co oči nevidí, srdce nebolí. Teď nejsem ani čestný chlap, protože přiznání ze mě lepšího člověka neudělalo. Navíc jsem tím evidentně obrátil manželce život vzhůru nohama. Čekat, až časem pochopí, že jeden úlet za život není taková tragédie, asi nemá smysl. Ledaže by sama „ujela“ a poznala, že to celé není žádná sláva.

Alice (43): Manžel se mi díval do očí a tvrdil, že žádnou milenku nemá. Ale já mám jejich společnou fotku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].