Bedřich (59): Místo zaslouženého klidu mám doma peklo. Kvůli chování nejstaršího syna se nám rozpadá rodina

„Nekupuj starou barabiznu. Kupte si dům, kde něco málo předěláte a bydlíte. Nemáte zkušenosti, máte náročnou práci a malé děti. Radím vám dobře a myslím to s vámi dobře,“ byla moje slova, když se syn s manželkou rozhodovali, co koupí za nemovitost.

Beáta (37): Manžel mi sliboval rodinu, aby mě přiměl dřít pro firmu. Po úspěchu se mě ale zbavil jako přítěže

Realita je horší než moje fantazie

„Táto, můžeme se k vám na nějakou dobu nastěhovat? Budeme se snažit dům opravit co nejdříve. Ale potřebujeme vaši pomoc,“ požádal mě syn Milan. Došlo na moje slova. Koupili starý dům a kde kopli, to museli předělat. Synovi s manželkou došly síly, peníze a silná vůle, že se jim dílo podaří.

A tak se nastěhovali k nám do baráku. V tento moment začalo moje osobní peklo. Přesně tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem klid. Odpočinek. Jen co jsme s manželkou vychovali vlastní děti, už jsme měli v baráku vnoučata a jejich unavené rodiče. Chápal jsem, že první měsíc, co u nás mladí bydleli, jezdili na výlety a na stavbu moc nechodili.

Eva (33): Horoskop mi sliboval štěstí a náhlý obrat. Pak jsem přistihla snoubence s bývalkou

S manželkou čelíme útokům od ostatních dětí

Už pět let u nás mladí bydlí a rekonstrukce jejich domu se táhne. Zdá se mi, že se jim pohodlný život u nás líbí. Manželka o víkendu vaří, často hlídáme jejich děti a oni mají pohodu. Lžou nám, že jezdí pracovat na stavbu a místo toho jezdí na výlety.

„Děti pohlídám sama, jeď mladým pomoct na stavbu. Ať s tím trochu pohnou,“ vyslala mě manželka. Dojel jsem na stavbu a tam nikdo. Čekal jsem na zahradě dvě hodiny a pak jsem to vzdal. Doma jsem řekl, že mladí jeli do stavebnin a mě už nepotřebují. Večer jsem se zeptal syna, jak mu šla práce od ruky a začal mi vykládat, co vše za odpoledne stihli udělat...

Klára (32): Vydávala jsem se za manžela a psala si s jeho milenkou. Na dovolenou chtěl jet s námi oběma

Jsem vězněm u sebe doma

„Tati, doufám, že nám budete hlídat děti taky pět let v kuse,“ rýpnul si do mě mladší syn. Zbývající dvě děti špatně nesly, že dlouhodobě pomáháme nejstaršímu synovi. I oni už založili rodiny a měli maličké děti. A dávali nám za vinu, že vlastně finančně nepřímo podporujeme jen jedno dítě a jim nic nedáváme.

Jako by nestačilo, že jsem vězněm ve svém vlastním domě. Nemám klid. Nemám soukromí. Už mi po těch pěti letech společné soužití leze pěkně na nervy. Snad stokrát jsem synovi říkal, aby si najali firmu a dům dodělali. Odstěhovali se do vlastního. A syn jako by mě neslyšel. Odmítá se odstěhovat a postavit na vlastní nohy.

Já nejen že nemám doma klid, ale dokonce ještě čelím nespokojenosti ostatních dětí. A to jenom proto, že manželka odmítá situaci rázně řešit. Kdyby bylo po mém, tak jsou mladí odstěhovaní u druhých rodičů a tam ať si jsou třeba dalších deset let.

Věra (72): Myslela jsem, že vnuka svými dotazy jen otravuji. Pak mi přichystal dojemné překvapení

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].