Bohuslav Žák zažil zkázu Prlova: Ve spáleništi, kde byli upáleni místní lidé, našel ostatky svých rodičů

Poté, co esesáci dokonali dílo zkázy v Ploštině, vydali se do jedenáct kilometrů vzdálené obce Prlov. Dne 23. dubna 1945 tam podpálili osm stavení, o život přišlo třiadvacet lidí. I v tomto případě šlo o mstu za podporování partyzánů, o čemž Němci celou dobu nevěděli. Dostalo se to k nim až na konci války a z nečekaného zdroje. Obyvatelé obce členům odboje nejčastěji vyvařovali, prali a také schovávali zbraně.

Mohlo by Vás zajímat:

Vzpomínky pamětnice Libuše Durdové: Ve 14 letech musela do služby, dětské sny si nikdy nesplnila

Maďarští zrádci

Nacisté se o Prlově dozvěděli z úst dvou maďarských důstojníků, kteří padli do zajetí. Před partyzány se ale dušovali, že pro ně boje skončily. Proto byli ponecháni bez dozoru. Jakmile se jim tak naskytla možnost, utekli. Jejich další kroky mířily přímo na gestapo. Slova důstojníků jim potvrdil odbojář Alois Oškera, jeho výpověď si vynutili brutálním mučením a falešnými sliby, že když bude mluvit, zachrání tím své blízké.

Den před útokem byli do Prlova posláni ještě takzvaní provokatéři. Ti se vydávali za dezertéry, kteří se chtějí přidat k partyzánům. Po patřičném potvrzení již blížící se tragédii nic nestálo v cestě.

Mohlo by Vás zajímat:

Hildegarda Sedlářová přežila zvěrstva nacistů i Sovětů: Kvůli dobrému skutku se bála každého zabouchání na dveře

Stateční obyvatelé Prlova nepromluvili

V pondělí 23. dubna 1945 se v Prlově shromáždili členové gestapa ze Zlína, Vsetína a Vizovic. Nechyběli ani maďarští četníci a jednotka „Josef“. „Ráno 23. dubna mě taťka vzbudil. Vedl mne k oknu a říkal: 'Podívej se.' A náš dům byl obklíčen. Okolo domu už byli vojáci. Táta musel jako chovatel odvádět mléko, tak odešel do sběrny s konvicí s mlíkem, a už se nevrátil. Tak jsme věděli, že může být asi zle. Zůstali jsme čtyři děti doma,“ zavzpomínal na onen den pamětník Bohuslav Žák.

Následovalo rabování a vyšetřování. Do nedalekého hostince, kde probíhaly výslechy, byli přivedeni maďarští důstojníci i Alois Oškera. Na koho ukázali, byl odsouzen k smrti, přesto nikdo nepromluvil. Přitom jim vyhrožovali kulometem s nataženou spouští. Celou akci tehdy vedli dva lidé: Walter Pavlofski, který nebyl za své činy nikdy potrestán, a Kurt Werner Tutter, jenž byl propuštěn poté, co StB přislíbil spolupráci. Dožil v Bavorsku, taktéž bez trestu.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Štěpánka Jarůšková: Coby šestiletá skončila v internačním táboře se svastikou na hlavě. S bratry se setkala až po 20 letech

Děsivá smrt

Ty obyvatele Prlova, na něž ukázali důstojníci a Alois Oškera, byli zaživa upáleni v hořících staveních. Mezi mrtvými byli i rodiče Bohuslava Žáka. „U taťky se nám podařilo najít kousek neohořelé látky od vesty, a ten vzorek látky jsme znali já i Antonín (bratr), tak jsme měli jistotu, že to byl taťka. Teď jsme se pokusili najít maminku, a tam to bylo horší, nezůstalo skoro nic. Akorát jsme našli na jednom místě menší kovovou sponu, kterou nosila ve vlasech, tak jsme usoudili, že by to mohla být ona,“vybavil si po letech jednu z nejtěžších chvil svého života.

Zbytek lidí byl propuštěn. Alois Oškera se ale dobrého konce nedočkal. Jelikož byl také partyzán, skončil se svou rodinou v hromadném hrobě na vizovickém zámku.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Růžena Kamarádová: V komunistickém vězení žila po boku vražedkyň, neminula ji ani svěrací kazajka