Příručka pro hospodyňky ze třicátých let: Jak zadělat na poctivé kynuté těsto nebo jak být šik i s nákupní taškou

31. května 2019
Facebook
Facebook

Vzpomeňte si na své babičky, jak jsou vždy usměvavé a elegantní nebo si představte ženy třicátých let, které i přes náročnou práci vždy vypadaly dokonale – a to jak s nákupními taškami, tak když zadělávaly na kynuté těsto.

Možná si někdy myslíte, že už nemůžete dál. Že vás děti štvou, manžel nepomáhá a celá domácnost vám padá na hlavu. Tak to samozřejmě není, stačí si jen vzpomenout na ženy za první republiky, co musely všechno zvládnout a jak dokonale přitom vypadaly. My přece máme vše o tolik snazší a pořád si na něco stěžujeme.

Už v roce 1937 vyšla studie Institutu pro průmyslovou psychologii, kde vědci spočítali, co vše musely ženy tenkrát zvládnout. Rodinu živili otcové, kteří měli dojem, že jejich manželky doma celý den lenoší a nemohli pochopit, proč jsou jejich manželky unavené, když se vraceli domů z práce. Ženy na to podle nich neměly nárok.

Přitom se celý den staraly o rodinu, týdně to bylo až šedesát hodin, což rozhodně není málo. Pokud si jejich manželé mysleli, že úklid, nákupy a ostatní povinnosti hospodyněk jsou procházkou růžovým sadem, pak je už tenkrát vědci z institutu vyvedli z omylu. Převedli utírání prachu, klepání koberců, vaření a ostatní činnosti na jednotky pracovní energie.

Dnes běžně používáme stroje, které nám s úklidem pomohou. Máme vysavač, pračku i žehličku, ale ani tak není péče o domácnost žádnou jednoduchou zábavou. Jde o rovnocennou pracovní směnu a navíc ji ženy dodnes dělají bez nároku na honorář.

Když se vědci podívali na nejběžnější domácí práce z hlediska fyziky, zjistili, že takové praní prádla na valše je mnohem těžší než třeba práce na stavbě. Odpovídá takovému výkonu, jako by na sobě žena nosila celý den 30 kg závaží. Podobně vyšlo i žehlení. Sílu, kterou bylo nutno k žehlení tenkrát vynaložit lze porovnat se silou, jako byste zvedaly 26 kg závaží.

A co teprve takové nákupy! Zajet autem k obchodu nebylo možné, tak ženy v kostýmcích a podpatcích tahaly veškeré nákupy v rukou pěšky. Ulice byly plné žen se síťovkami s potravinami, které spěchaly domů navařit, uklidit a večer samozřejmě splnit manželské povinnosti. A to ideálně bez řečí a s úsměvem.

Po celodenním maratonu byla ženinou jedinou radostí kávička s přítelkyněmi. To ale také nebylo jen tak. Nemohly si dát kávu v kavárně nebo si zalít šálek rychlovarnou konvicí, ale musely si kávu pěkně namlít ručně doma. To byla taková fuška, jako s pytlem brambor na zádech vyběhnout do třetího patra.