Facebook
Instagram
Oznamovat cokoliv rodičům je vždy balancování na ostří nože. Jsou to lidé, které máte ráda, ale zároveň by oni měli mít rádi vás a respektovat vaše rozhodnutí. To se může týkat například toho, že se chcete odstěhovat. Už vás nebaví připadat si jako patnáctiletá a funět do polštáře, když za vámi přijede přítel, abyste náhodou „nevzbudila mamku“.
Cítíte, že ve vašem vztahu nastal čas na další krok? Jste s partnerem již nějaký ten pátek a ráda byste si s ním dopřála trochu soukromí? Není se čemu divit, asi žádná z nás by nechtěla, aby jí matka ráno zaklepala na dveře, že vám přinesla kakajíčko do postele. Ne ve vašem věku a ne, když vedle vás spí přítel. Maminčina dobrosrdečnost není na místě a pro dobro vás obou je lepší rozdělit své životní cesty. Mohlo by se stát, že byste jí odsekla a následně toho ihned litovala. Ona to myslela dobře. Vy ale už nejste malá holka.
Jak tedy vyřešit svízelnou situaci?
Vy bydlíte s rodiči
Jste víceméně soběstačná. V domácnosti pomáháte, chodíte na nákup, vaříte, uklízíte. Jen prostě bydlíte s rodiči. Neměla jste zatím potřebu si hledat své království, když máte práci ve stejném městě a zbytečně tak investovat peníze do něčeho, co by byl vlastně nadstandard. Nadstandardem se myslí vlastní bydlení. Jenže teď, když se to zdá být s vaším přítelem vážné, jste začala nacházet více much na sdílení společných prostor s rodiči.
Matka vás má neustále pod kontrolou a otec je rád že „holčička je v pořádku doma“. Vy ale už nejste holčička a ráda byste jim to ukázala. Pokud jste navíc jedináček, tak to nebudete mít zrovna lehké. Útěk z rodného hnízda vám bude vyčítán. Nevážíte si nabízeného komfortu a proč byste vlastně měla chtít se odstěhovat?
Snažte se být při oznámení novinky asertivní. Zachovejte klidnou hlavu, i když se táta začne rozčilovat, že jste nevděčné dítě a odmítáte pohodlí domova, které máte prakticky zadarmo. Nenásilně jim sdělte, že si sice vážíte toho, že se o vás starají, ale už se cítíte být zralá na to žít svůj vlastní život. Kompletně. Mít své soukromí a neřešit groteskní situace, kdy se ráno o záchod přetahuje váš otec a váš přítel.
Vy bydlíte s ním u jeho/vašich rodičů
Situace může být i taková, že bydlíte spolu s přítelem – ale u jeho, nebo vašich rodičů. Zřejmě z důvodu, že mají rodinný domek s volným horním patrem, tak se při příležitosti oznámení, že to spolu teda jako myslíte vážně, nabídli, že můžete bydlet s nimi pod jednou střechou. Vy jste v euforii potvrzení vážnosti vztahu a ušetření peněz za investici do bytu kývli.
Nebo vám možná nabídli, že můžete bydlet v bytě po babičce, který je v jejich osobním vlastnictví. Zní to přímo pohádkově, že? Všechna pro ale mají svá proti. Byt po babičce je jejich, tudíž vám jeho/vaše matka stojí za zadkem, co že jste to tam minulý týden renovovali? A zeptali jste se tatínka, jestli mu to nevadí? Relativní náznak svobody je i tak narušený všudypřítomnou kontrolou. Od výměny koberce až po nové skleničky.
Zde je na místě opět uvést racionální důvody, proč chcete dát rodičům sbohem. Touha osamostatnit se je stejná, jako když jste z důvodu studia v jiném městě poprvé vkročila na internát. Zdánlivý diskomfort a dělení se o pokoj s další osobou (nebo i více) se zpočátku zdál šílený. Pak ale převládlo pozitivum faktu, že sdílíte své soukromé prostory s někým, kdo je na tom generačně stejně. Že trávíte většinu času s lidmi, se kterými si užijete spoustu zábavy a že máte stejné (podobné) zájmy.
A není to to samé s vaším přítelem? Však on je ten, který vám vykouzlí úsměv na tváři a když cítíte večer v posteli jeho dech na svém rameni, naježí se vám chlupy všude po těle. Je to někdo, s kým chcete být sama a netrnout hrůzou, kdy máma vtrhne do dveří s otázkou: „Už spíš?“
