
Christopher Thomas Knight se v osmdesátých letech rozhodl, že opustí konzumní společnost a zbytek života stráví v lesích okresu Maine. Bez starostí o nezaplacené účty, kariéru nebo své blízké. V té době mu bylo 20 let a mezi lidi se vrátil až o téměř třicet let později.
Živil se vykrádáním opuštěných letních táborů a rekreačních chat. Věděl, že porušuje zákon, chlácholil se ale tím, že vstupuje do budov, které byly zrovna prázdné, a bral jen to, co nutně potřeboval k životu - jídlo, oblečení, propanbutanové lahve a knihy, aby si měl čím zaměstnat mysl.
Život Christophera Knighta před dobrovolnou izolací
Knight se narodil v Maine roku 1965. Už jako dítě byl odtažitý. Rád trávil čas o samotě, a to i přesto, že vyrůstal se čtyřmi staršími bratry a mladší sestrou. Byl také velmi manuálně zručný. V pozdějším věku se začal zajímat o elektroniku a ve volném čase rybařil nebo prozkoumával okolní lesy. Na střední si tak získal pověst tichého mladého muže, který se rád drží stranou.
Po škole pracoval jako technik domácích bezpečnostních systémů. Přestože měl stabilní práci, cítil, že musí dosavadní způsob života změnit. A tak dal výpověď, vybral si poslední výplatu a zmizel.
Z Christophera Thomase Knighta se stal poustevník
Když se Christophera ptali na to, proč se tak rozhodl, nedokázal uspokojivě odpovědět. Žádný náboženský ani filosofický motiv neměl. Zprvu ani neplánoval žít v lese.
Z domova odjel bez rozloučení svým autem a následně pobýval v levných motelech, dokud nedorazil na Floridu. Odtamtud se znovu vydal na sever do Maine. Zastavil se, až když mu došel benzín. Následně auto opustil jen s několika nejdůležitějšími věcmi pro přežití a klíčky nechal v zapalování.
Usadil se na malé mýtině poblíž North Pond. Toto místo bylo ideální - hustý lesní porost, balvany sloužící jako úkryt a mírná prohlubeň v zemi. Zřídil si tam provizorní tábor z plachet natažených mezi stromy. Dokonale do okolního prostředí zapadal.
Sedmadvacet let v divočině
Od počátku bylo pro Knighta nejdůležitější, aby se vyhnul odhalení. Proto nerozdělával oheň, ani v zimě, aby nikdo podle kouře nemohl určit jeho polohu. Zahříval se vrstvou spacáků, a když ani to nepomohlo, jen bezcílně chodil po táboře, aby neumrzl. Na výpravy po okolí se vydával pouze v noci, obvykle za silného deště nebo sněžení, aby tlumil kroky a maskoval svůj pach. Nosil boty s měkkou podrážkou, čímž po sobě nezanechával výrazné stopy.
Aby se nezbláznil, dodržoval přísný režim. Vstával před východem slunce, zkontroloval okolí tábora a pak si celé hodiny četl. Na loupežné výpravy nebo vycházky se pak vydával po soumraku. Za 27 let v izolaci potkal jen třikrát jiného člověka.
V devadesátých letech se na cestě minul s jiným turistou, se kterým se jen zběžně pozdravili. V roce 2012 se pak vloupal do chatky, v níž nedopatřením někdo spal. Muž začal řvát a Christopher v panice utekl. Jen pár měsíců před zatčením pak narazil na skupinku rybářů, kteří mu slíbili, že o jeho existenci nikomu neřeknou.
Ale nakonec i na něj došlo. S přibývajícími krádežemi byl odhalen. Při zatčení přiznal, že loupil minimálně tisíckrát. Byl odsouzen k sedmi měsícům vězení. Když se znovu ocitl na svobodě, do lesů už se nevrátil. Raději přijal práci v místním autoservisu a vede poklidný život v zemědělské oblasti Maine.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Christopher Thomas Knight
Allthatsinteresting.com: The Astonishing Story Of Christopher Thomas Knight, The Maine Hermit Who Lived In Isolation For 27 Years