Dana (40): Rozešla jsem se s přítelem, protože nechtěl děti. Do roka si jedno pořídil a mně už asi ujel vlak

S Pavlem (44) jsem chodila pět let a poslední rok už jsem začínala chápat, že se nezmění. Nechtěl děti a já s těžkým srdcem odešla. Za pár měsíců mi řekl, že bude táta. Chtělo se mi umřít, nebo ho zabít.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (25): Ženatý přítel mě poslal na potrat s tím, že dítě nechce. Všechno ale nakonec dopadlo úplně jinak

Trvalo dlouho, než jsem to s Pavlem vzdala

Byla jsem do Pavla opravdu hodně zamilovaná a první rok jsme o dětech vůbec nemluvili. Později se mi svěřil, že potomky nemá v plánu. Přesvědčoval mě, že budeme šťastni i bez nich. Nechtěl, abych ho opouštěla a mně s ním bylo opravdu dobře.

Rovnou přiznávám, že jsem si myslela, že si to Pavel prostě rozmyslí. Anebo otěhotním omylem a budeme nakonec rádi. Jenže se nestalo ani jedno a mně to lámalo srdce. Opustit někoho, s kým vám je dobře, jen kvůli dětem, jež možná ani nebudu mít? 

Přesto jsem ho na prahu čtyřicítky opustila, musela jsem. Děti jsem zkrátka chtěla a roky už mi nehrají do karet. Sama jsem neměla zdání, jestli se mi povede tak rychle někoho vhodného potkat a rovnou se pustit do zakládání rodiny. Ale znala jsem podobné příběhy, tak proč by to nemohl být ten můj?

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (46): Čekám "na stará kolena" čtvrté dítě se čtvrtým mužem. Pokaždé se zamiluji a pak to jde samo

Měla jsem zlomené srdce a přestala doufat

Bez Pavla mi bylo smutno. Stále jsem doufala, že se cítí stejně a všechno přehodnotí. Když mi pak zavolal, že bychom si měli promluvit u skleničky, zaradovala jsem se. Jenomže radost byla poněkud předčasná. Čekala jsem prosby a vášnivé polibky a nakonec plánovaní společné budoucnosti.

Pavel se ale tvářil divně. Napůl se usmíval a napůl kulil vyděšeně oči. „Vybalím to na tebe rovnou. Budu fotr, semlelo se to všechno rychle a omylem. Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděla od někoho jinýho," nebyl schopný dívat se mi do očí. Přísahám, že se mi na moment zastavilo srdce. 

Kopla jsem do sebe dva panáky, chvíli s Pavlem žertovala o tom, že mu to patří a brzy se odpotácela domů. Tam jsem brečela do polštáře dobrou hodinu. Můj odraz v zrcadle se mi vysmíval - jako by říkal, že mi ujel vlak.

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (25): Máma pořád remcá, že v mém věku už byla vdaná a čekala druhé dítě. Vůbec nechápe, že já si chci ještě užívat

Nedokážu to jen tak vstřebat

Stává se ze mně zahořklá žena, pořád to Pavlovi nemůžu odpustit. Je těžké nebrat si to osobně. Celých pět let si se mnou dával velký pozor a pak do toho vlítne s nějakou krátkodobou známostí. O té jsem se mimochodem dozvěděla, že si dítě moc přála. Kdo ví, jak to celé zařídila. 

Je mi ze všech vztahů smutno a nemám chuť poznávat nikoho nového. Pavel už vozí kočárek a já ztratila elán i naději. Asi by byla chyba s ním zůstávat. Současná varianta je asi ze všech nejhorší.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (35): S manželkou jsme měli stejné priority. Teď, když se nám má narodit dítě, jsme ale přišli na zásadní rozkol

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.