
Darina roky sledovala, jak její táta odmítá udělat něco pro své zdraví. Ani prosby rodiny, ani strach, že o něj přijdou, ho nepřiměly ke změně. Pak ale potkal novou ženu a během pár měsíců se změnil k nepoznání.
Táta vážil přes sto kilo asi od mých deseti let. S mámou se o tom dost hádali, protože ona byla hezká, hubená, ráda sportovala a jezdila na kole. Tátova váha, absence společných zájmů a trávení času, to všechno do naší rodiny vráželo klín. Když mi bylo asi patnáct, máma se rozhodla od něj odejít.
Táta se změnil k nepoznání
Ani já, ani bratr jsme jí to nevyčítali. Zkoušeli jsme všechno – dietologa, společné večerní procházky, jednou i placenou permanentku do bazénu, kterou táta nikdy nevyužil.
Nic nefungovalo. Po rozvodu, když se přestěhoval do bytu na okraji města, jsem to vzdala i já. Brala jsem ho takového, jaký byl, ale náš vztah ochladl.
Před pár měsíci mi zavolal, jestli bych nepřijela na oběd. Málem jsem ho nepoznala. Byl viditelně hubenější. Zeptala jsem se ho, jak to udělal. Řekl, že chodí do fitka a najal si trenéra. Až později jsem se od bratra dozvěděla, že chodí s nějakou ženou, kterou poznal na seznamce.
Zavolala jsem mu a zeptala se, jestli je to pravda. Přiznal to a řekl, že je to teprve pár měsíců, ale že se cítí líp než kdy dřív. Zeptala jsem se, jestli proto zhubl. „Ona mě motivuje. Naučila mě vařit, správně jíst a chodíme spolu běhat,“ dodal trochu omluvně.
Musela jsem mu to říct
Bylo mi z toho špatně. Všichni jsme ho roky prosili, aby zhubl, aby se o sebe staral, aby tu s námi byl co nejdéle. Máma nakupovala spoustu zeleniny a vařila zdravě. Tlustý byl v naší rodině jen táta, já ani bratr ne. Jenže táta si domů nosil chipsy a čokolády a potají je jedl. Nikdy nic neudělal. Ale teď to zvládl kvůli ženě, kterou znal půl roku.
Na rodinné oslavě, kam přivedl i ji, jsem se s ním nedokázala bavit normálně. Byla milá, ale já se s ní nedokázala bavit. Týden nato mi táta zavolal a zeptal se, proč jsem byla tak odtažitá.
Řekla jsem mu to na rovinu. „Kvůli nám ses změnit nedokázal, ale pro cizí ženu děláš první poslední.“
Odmlčel se a pak řekl, že to takhle nikdy neviděl, ale že chápe, proč to tak vnímám.
Asi za měsíc mi poslal fotku z běžeckého závodu, v němž doběhl pět kilometrů. Napsal, že přemýšlel o tom, co jsem řekla, a že chce, abych viděla, že to dělá i pro sebe, ne jen pro ni.
Nevím, jestli mu to úplně věřím. Ale pak si říkám, že bych měla být ráda, že nakonec šel do sebe a změnil se.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




