Facebook
Instagram
Boj s duševní nemocí je těžký, zvlášť když člověk netuší, že jí trpí. Darja celý život věřila, že z depresí vyroste. Až během akce studentů zjistila, že to sama nezvládne a konečně se mohla začít léčit.
Už od dob dospívání jsem měla problémy s duševním zdravím. Nikdy jsem nebyla šťastný teenager, spíš jsem se utápěla v depresivní hudbě, nosila jen černou a pokud možno dlouhé rukávy, abych skryla nevydařené pokusy o navození fyzické bolesti.
Nevěřila jsem, že se dožiju třicítky
Moje rodina se o mě vždycky obávala, ale nikdy nedošlo na to, aby se moje problémy nějak řešily. Prý že z toho vyrostu a že jde jen o nějakou fázi dospívání, která přejde. Ale nepřecházela ani v dospělosti, a abych byla upřímná, nikdy jsem si nedávala příliš šancí na to, že se dožiju třiceti. Prostě jsem nevěřila, že to mám v kartách.
Novou cestu životem mi ukázala až úplně náhodná zdravotní akce na fakultě univerzity, na které jsem pracovala v administrativě. Až tenkrát jsem zjistila, že nemusím čekat na to, až z téhle fáze vyrostu, ale že ji můžu řešit.
Odchytila si mě studentka psychologie
Šlo tenkrát o iniciativu studentů psychologie, kteří si do haly rektorátu rozhodli postavit stánky, zpovídat zaměstnance univerzity a dělat osvětu ohledně duševního zdraví. Nikdo jim ten den neunikl, a věřte mi, že jsem se snažila. Jako bych věděla, že když mě odchytí, změní se mi život.
Chytila mě jedna z dívek z posledního ročníku. „Počkejte, nechcete si s námi udělat psychologický test? O nic nejde, je to jen pár otázek, ale třeba vám to o vás něco řekne,“ lákala mě. Zářivě se na mě usmívala, a ačkoli jsem se jindy podobným aktivitám vyhýbala, nebyla jsem schopná ji zklamat, a tak jsem na to kývla.
Výsledek dotazníku všechny šokoval
Dívka mi pokládala jednu otázku za druhou, a zatímco jsem odpovídala, úsměv se jí vytrácel z tváře. Když jsme došly na konec dotazníku, tvářila se vyděšeně. Na chvíli si odskočila za jednou z profesorek, se kterou se pak vrátila. „Mohla byste se tady stavit odpoledne, až budete odcházet z fakulty a nebude tu takový chaos? Ráda bych s vámi něco probrala,“ otázala se. Další úsměv, který mě donutil souhlasit.
Když jsem se ten den chystala odejít, pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych se mohla vytratit, ale svědomí mi nedalo. Došla jsem ke stánku, kde na mě čekala jedna z profesorek, jež učily na fakultě. Posadila si mě a začala na mě mluvit psychologickou hatmatilkou, které jsem nerozuměla ani mě nezajímala. Pak mi ukázala výsledek mého dotazníku.
Život mi konečně začal dávat smysl
„Když se podíváte na vyhodnocení, tady se nachází běžná zdravá populace, tady jste vy. Nevím, jestli jste to někdy řešila, ale podle mě trpíte závažnou depresí a měla byste se léčit,“ zakončila profesorka. Chvíli jsem se dívala na tu tabulku a nechápala, o co té ženě jde. Pak jsem se rozbrečela. Po tolika letech jsem pochopila, proč se cítím jinak, neustále zle a proč mi můj život nedává smysl.
Stejná profesorka mi ještě ten den doporučila psychiatričku, za kterou jsem došla hned následující týden. Během měsíce jsem dostala medikaci a začala chodit na pravidelné terapie, které mi změnily život.
Stále mám období, kdy jsem smutná a život vypadá šedě a nevábně, ale dneska už vím, že to je povlak, který na mém světě jen leží, že takhle svět nevypadá. Od dospívání trpím závažnou duševní poruchou, která mě málem stála život a ze které jsem nemohla „vyrůst“. A taky vím, že se nikdy plně neuzdravím, ale že můj život může být s trochou pomoci plnohodnotný.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
