David (52): Ve firmě jsme hledali skladníka, nepřejte si vidět, co dorazilo za kandidáty. Ti mladí dneska vážně za nic nestojí

Příběhy o životě: Ve firmě jsme hledali skladníka, nepřejte si vidět, co dorazilo za kandidáty. Ti mladí dneska vážně za nic nestojí
Zdroj: Freepik

Generační rozdíly a neshody jsou vcelku běžné. Každá předchozí generace o té nejmladší mluví jako o nemožné a líné. David se těchto řečí nikdy nechytil. Aspoň dokud se nepokusil sehnat nové kolegy do svého týmu.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 30. 01. 2024 10:00

Začínal jsem v naší firmě pracovat před dvaceti lety. Je to až neuvěřitelné, kolik jsem toho tady prožil. Pracuju pro mezinárodní společnost, která přišla do Čech hned po revoluci a dodnes se jí daří. Rád si myslím, že na tom mám svůj podíl.

U nás ve firmě vždy všechno klapalo

Po pár letech tvrdé dřiny jsem povýšil na manažera a začal vést vlastní tým. Celý jsem ho na začátku sestavil a dvacet let jsem nabíral každého nového člověka, s každým jsem mluvil a s každou novou duší jsem navázal osobní přátelský vztah, aby to na pracovišti fungovalo. A pracovalo se nám takhle dobře, aspoň doposud.

O mladých se vždycky říká, že jsou líní a nedá se s nimi vydržet, pracovat ani nic dalšího. Já nad tím vždycky mávnul rukou, ale po nedávných zkušenostech jsem musel změnit názor.

Hledání nových lidí je noční můra

Nedávno jsem hledal nového člověka do našeho skladu. Tam nemůžeme brát starší lidi, je to opravdu těžká práce. Potřebujeme někoho mladého, silného. Bylo mi jasné, že to nebude jednoduché, když vidím ty mladé na telefonech a obrazovkách, ale tohle jsem nečekal.

Přihlásili se nám asi čtyři kandidáti, všichni mladí kluci, a já byl nadšený. Na pohovor přišel první, který ale nevyhovoval našim požadavkům ze zdravotních důvodů. Do skladu na nakládky zboží je potřeba fit člověka. Další dva by klidně i šli, ačkoli jejich přístup byl trochu laxnější, ale s tím se dá pracovat.

Poslední kandidát byl třešnička na dortu. Přišel pozdě, celou dobu si ťukal do telefonu, sem tam vzhlédl od obrazovky, jako bychom ho vyrušovali vysvětlováním práce nebo otázkami, a když odcházel, ani se nerozloučil. Prostě odešel.

Všichni kandidáti měli naprosto nereálné požadavky

Když jsme se konečně rozhodli, koho vezmeme, vytvořili jsme pro něj finanční nabídku a kolegyně mu zavolala. První, co z něj vypadlo, bylo, že chce víc peněz: „Chci firemní telefon a nástupní plat aspoň 35 tisíc.” S kolegyní jsme ztuhli. Na pozici skladníka? Odmítli jsem, on odmítl nás.

Další si počínal stejně, ačkoli jsme mu vysvětlili, že bez jakýchkoli pracovních zkušeností nemůže žádat takové peníze. „Tak chci aspoň garantovaný volno v pracovní době na natáčení videí,” nabídl. Nepídili jsme se po tom, o jakých videích mluví, a rozloučili jsme se. Poslední dva kandidáty jsme ani neoslovili, protože prostě neprošli sítem. Nikdy dřív jsem nic podobného neviděl, ale jestli to takhle půjde dál, tak skladníka asi nenajdeme.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Tereza Mašková o boji s bulimií: Naplno to propuklo ve StarDance, tělo mi začalo vypínat a přišel kolaps

Související články

Další články