Děsivé virové onemocnění z počátku 20. století: Ospalá chřipka rovnou zabila třetinu lidí, které postihla

Mezi ty horší případy, jež následovaly po napadení virem ospalé chřipky, patřily závažné neurologické poruchy jako například postencefalitický parkinsonismus. Pacienti trpěli nehybným obličej, ztuhlými svaly a neschopností normálně komunikovat s ostatními. Takový jedinec připomínal sochu nebo loutku, která vnímá, ale nemůže reagovat, neboť je doslova uvězněna ve vlastním těle.

Mohlo by Vás zajímat:

Charismatický herec Boris Rösner: Jeho život ukončila zákeřná nemoc ve věku, který neměl překročit kvůli rodové kletbě

Zabiják v podobě ospalé chřipky

Náhlý výskyt ospalé chřipky patřil mezi jednu z největších lékařských záhad počátku dvacátého století. První případy se začaly objevovat v roce 1916, některé zdroje uvádějí, že dokonce ještě o rok dříve. Jedinečný vzorec symptomů ale rakouský neurolog Constantin von Economo identifikoval u pacientů až v roce 1917. Přibližně v té době se s nemocí začal ve Francii potýkat Jean-René Cruchet. I přes podobnost s příznaky nebylo ale možné zjistit způsob přenosu.

Výzkum ztěžovala především probíhající první světová válka, v roce 1918 se také začal nekontrolovatelně šířit další druh chřipky, španělská. Lékaři tak začali uvažovat nad tím, zda ospalá chřipka není jakýmsi „děsivým vedlejším účinkem“ té španělské. Přímá souvislost ale nebyla nikdy prokázána. Stejně jako se nikdy neprokázalo spojení mezi ospalou chřipkou a Parkinsonovou chorobou, byť někteří pacienti takovéto příznaky vykazovali. Skutečný původ onemocnění nebyl doposud odhalen.Enviromentální a společenské faktory, jakými byla válka, přeplněné obytné prostory a cestování po světě - to vše mohlo usnadnit šíření infekce. Na otázku, odkud se vzala, ale nebylo možné odpovědět.

Mohlo by Vás zajímat:

Katolický aktivista a dominikán Julius Varga: Vážně nemocného muže se StB bála jako čert kříže

Děsivé příznaky a důsledky ospalé chřipky

Dr. Constantin von Economo se s nemocí poprvé setkal v roce 1916. Původně byli jeho pacienti přijati s diagnózami jako meningitida, roztroušená skleróza a delirium. Jak se záhy ukázalo, šlo o něco zcela jiného. O rok později tak ve svém rukopisu poprvé zmínil pojem ospalá chřipka. Došel také k závěru, že probíhá ve dvou fázích - akutní a chronické. Tyto dva stavy poté rozvinul ještě vědec Paul Foley. V knize The Conversation vysvětlil, že v první fázi pacienti pociťovali celkovou nevolnost, měli dvojité vidění, a k tomu se ještě přidala extrémní ospalost a někdy také horečka.

V druhé fázi došlo na celkovou ztrátu soustředěni a zájmu o život, což vyvolávalo dojem, že pacient již není tím člověkem, jakým býval. To ale byl, údajně, klid před bouří. Po určité době, několik dní a dokonce až desetiletí, se u pacientů rozvinul postencefalitický parkinsonismus, což byla, jak Foley zjistil, třetí fáze nemoci. Šlo o nenávratný stav. Pokud ospalou chřipkou onemocnělo dítě mezi pátým a desátým rokem života, prožilo si před letargií také psychopatii. Impulzivita, výbuchy násilí, sebepoškozování a nadměrná sexualita. Bez ohledu na věk a pohlaví. Nejbizarnější na tom bylo, že si lidé své chování uvědomovali a měli výčitky. Nemohli tomu ale odolat.

Mohlo by Vás zajímat:

Herec Pavel Nový se před lety podruhé narodil: Učil se chodit i mluvit a s následky nemoci bojuje dodnes

Co se stalo s ospalou chřipkou?

Epidemie ospalé chřipky dosáhla svého vrcholu na počátku dvacátých let dvacátého století. Od roku 1927 začal počet nakažených rapidně klesat. O dva roky později se ve článku v Oxford Academic objevily následující údaje: Ani jeden z osmdesáti možných léčebných postupů nebyl během epidemie nijak zvlášť účinný. Z celkového počtu infikovaných třetina zemřela, další třetina přežila bez dalších komplikací a poslední se stali oběťmi pozdějšího neurologického úpadku.

V roce 1940 došlo k mírnému pokroku v léčbě ospalé chřipky. Jako funkční se jevil lék na Parkinsonovu chorobu. Tato informace byla zmíněna v knize britského neurologa Olivera Sackse s názvem Awakenings, na jejíž motivy vznikl v roce 1990 film s Robertem De Nirem, který se z této nemoci zotavuje, a Robinem Williamsem, jakožto jeho lékařem. Ale ještě zpět k onomu léku na Parkinsona. Fungoval pouze několik měsíců a oddálil to, co bylo nevyhnutelné.

V současné době se hovoří o elektrokonvulzivní terapii coby možným lékem na ospalou chřipku. Opět to ale zůstává v oblasti dohadů. Nemoc již naštěstí vymizela. Nemohla by se ale vrátit? Někteří odborníci se domnívají, že to není vyloučeno...

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemství Natalie Barnett: Měla mít šest let, ale možná jde o psychicky nemocnou trpaslici