Facebook
Instagram
Velmi často se v praxi setkávám s případy, kdy současní rodiče zažili velmi přísnou výchovu ve svém dětství, a proto se cíleně snaží této přísné výchově vyhýbat u svých dětí. Kde je ale ta správná hranice k tomu, abychom na dítě nebyli příliš přísní, ale zároveň je připravili do života?
Pokud jsme v dětství zažili přísnou výchovu, tak v 85 % případů se snažíme „stejným chybám“ vyhnout v naší roli rodiče. K vlastním dětem proto volíme jiný rodičovský přístup, výrazně benevolentnější, chápavější, podporující, motivující. Bohužel však není snadné uhlídat „tu hranici“, abychom z této dobré víry být lepším rodičem nakonec nevychovali nesamostatného jedince, který bude čekat, že celý svět „čeká jen na něj“.
Snížené sebevědomí
Rozhodně souzním s tím, že dnešní rodiče jsou jiní než předešlá generace. Dnešní rodiče více přemýšlejí o svých krocích, více vnímají tu část psychiky, kdy právě příliš přísnou výchovou – byť dobře míněnou, dochází v dospělosti v mnoha případech ke sníženému sebevědomí. Jsou to ty případy, kdy například holčička, která v dětství měla přísného otce, je v partnerském vztahu až submisivní, může se nechat týrat (psychicky či fyzicky), protože má zakotvené, že „musí být hodná holka, aby si lásku zasloužila“. Naopak u mužů je velmi časté, když rodiče (zejména tátové) jsou přísní a vyžadují příliš cílevědomosti od svých potomků, tak v dospělosti tací muži trpí komplexy méněcennosti, stále mají pocit, že i přestože jsou skvělí a úspěšní „je to málo“.
Jak z toho ven?
Jednoduše. Napište si na papír, co je pro vás ve výchově důležité, jakého člověka chcete vychovat, dám vám příklad:
Sebevědomého – dítě by mělo vědět, že je milujete takové, jaké je. Děti potřebují slyšet, že je rodič miluje (nestačí jen naznačovat). Chvalte děti za to, co se jim povedlo. Pokud se jim něco nepovede, tak reagujte „tohle se nepovedlo, ale cením si tvojí snahy“. Děti se tím naučí, že ne ve všem musí vynikat, ale nebudou se to bát cokoliv nového v dospělosti zkusit.
Samostatného – nechme dětem „prostor“. Už od batolat podporujme samostatnost, pokud dítě již zvládne se dobatolit po čtyřech pro hračku, tak ať si pro ni jde, netřeba mu vše „dávat pod nos“, například tříleté děti by již měly samy chodit na toaletu (nebo nočník), obléci si ponožky, spodní prádlo, kalhoty a obout boty (tkaničky samozřejmě pomoci zavázat v tomto věku je ok). Desetileté dítě si přece samo již zvládne uvařit čaj, dojít pro rohlíky a máslo do obchodu, ohřát si samo jídlo… Některé věci budou jistě dětem trvat déle, než bychom to udělali my rodiče (zejména maminky), ale tím, že je věci necháme konat, dáme jim PROSTOR, tak je učíme samostatnosti.
Takto ve svém seznamu pokračujte a napište si poznámky (mantinely), pokud budete mít tyto body sepsané (počítám, že ideálně je sepíšete s partnerem společně), tak se vám budou lépe dodržovat, a hlavně budete oba „táhnout za jeden provaz“ a to je ve výchově velmi důležité (oceníte to zejména v období puberty vašich dětí).
Každý děláme to nejlepší, co umíme
Pokud jste neměli zrovna růžové dětství, tak si z toho vezměme to, že to je právě z toho důvodu, abyste byli lepšími rodiči. Věřím v to, že i vaši rodiče dělali to nejlepší, co uměli, ale možná je prostě nikdo nenasměroval a neřekl jim, že to jde dělat i jinak a lépe. Vy to víte, že to jde, poslouchejte svoje srdce.
Mějte krásné dny.
Sylvie Samsonová vystudovala práva, ekonomiku a andragogiku, již více než 15 let se pohybuje v oblasti osobního rozvoje a patří mezi přední kouče v ČR. Dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, zejména s těmi, které mají některou ze specifických poruch učení, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
Se Sylvií připravujeme poradnu o tom, co vás trápí. Veškeré dotazy i starosti pište na redakce@lifee.cz
