Facebook
Instagram
Všimli jste si také, kolik dětí v dnešní době spoléhá třeba ještě ve svých 20 – 25 letech plně na své rodiče? A už třeba dávno ukončily studium, jenom si stále nemohou najít pořádnou práci, pořád si tak nějak nedokážou jít za svými sny ani se osamostatnit. V čem je problém, nastiňuje psychoterapeutka Sylvie Samsonová.
Cesta za vlastním já by měla u dítěte začít už v útlém věku. Jenže občas se přihodí věci, díky kterým je vše jinak. Dobrým příkladem je Tomáš, jehož rodiče se rozvedli, když mu bylo pět let.
Oba rodiče se synovi snažili vynahradit to, že nežije v úplné rodině, což až tak v důsledku nebyla pravda, neboť Tomášova maminka i tatínek si našli brzy po rozvodu nové partnery a s těmi tvořili stabilní páry a tedy rodiny. Tomáš měl tak u mámy i táty vždy stoprocentní oporu. V obou domácnostech měl vše, co potřeboval ke svému vývoji a i něco „navíc“, oba rodiče se snažili o kamarádský přístup ve výchově.
Nepříjemnosti ve škole
Když se jednou ze školy dozvěděli zprávu o tom, že jejich Tomáš neustále vyrušuje v hodinách, že je nepozorný, ostatní žáky stále „popichuje“, tak šli za učiteli a za Tomáše se postavili. Vysvětlili jim, že si na Tomáše zasedli, že se ve škole Tomáš necítí dobře, nechce tam chodit, že má pocit nepřijetí a že oni očekávají, že jejich syna učitelé v kolektivu dětí podpoří.
Oba rodiče, protože si chtěli Tomáše užít, a chtěli, aby „netrpěl“ jejich rozvodem, se tak výrazně snažili o to, aby Tomáš nebyl nikdy smutný, aby mu nic nechybělo. Pokud někdy Tomášův táta na něj zdvihl hlas a byl trošku „ostřejší“, pak maminka s ním tuto situaci hned řešila a říkala mu, že není vhodné, aby Toma takto „rovnal“, že by si Tom z toho mohl odnést do budoucna psychické následky. Zkrátka se snažila vždy najít omluvu pro Tomovo jednání.
Chybějící návyky
Léta plynula a Tomovi najednou bylo 17 let, na střední škole měl velké potíže, chodil za školu, začal lhát doma rodičům, nakonec ho ze školy vyloučili. Rodiče tedy Toma přihlásili na učební obor a bedlivě hlídali, aby tam chodil a aspoň nějakou školu si dodělal. Postupně, i když s velkými potížemi, se jim cíle podařilo dosáhnout. Ale za cenu, že za Tomáše dělali spoustu věcí, domácích úkolů, referátů apod.
Tom byl ve svých 21 letech v pozici, kdy měl výuční list a tedy si konečně mohl najít práci. A tady přišel moment, kdy už vše bylo jen na něm samotném. Čtyři roky trvalo období, kdy Tom vždy někde chvíli krátce pracoval, než ho vyhodili, protože chodil stabilně pozdě nebo vůbec, pracovní dobu předpokládal, že může celou prokouřit a prokecat s kamarády, prošli si také obdobím marihuany a týdny, kdy se zničehonic neukázal doma.
Vše dobře dopadlo
Pro rodiče není moc horších období, než když se musí dívat na to, jak jejich milované dítě jde životem až moc složitě a kostrbatě.
U Toma naštěstí všechno dobře dopadlo, ve svých 25 letech se „probral“, našel si práci, opustil partu kamarádů, která ho táhla ke dnu a všichni mu držíme pěsti, aby to bylo už jen lepší. My ostatní si z toho můžeme vzít poučení, tzv. „mamahotel“ je fajn, ale víte jak to je, nic se nemá přehánět. Děti mají zažít ve svém dětství „mantinely“, zjistit, co to jsou povinnosti, starosti a třeba i smutek, aby se s tím vším naučily pracovat, aby se mohly poučit, zocelit a jít dál.
Sylvie Samsonová se dvanáct let specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
Se Sylvií připravujeme poradnu o tom, co vás trápí. Veškeré dotazy i starosti pište na redakce@lifee.cz
