Facebook
Instagram
Domluvit se s dítětem v pubertě občas bývá nadlidský úkol. A to zejména v případě, kdy ho chcete zapojit i do praktických činností jako je úklid. Zkušená psychoterapeutka Sylvie Samsonová nabízí jednoduché řešení, které funguje pro celou rodinu.
„To je hrozný, já na něj musím pořád hučet a říkat mu asi tak dvacetkrát, ať si uklidí ten pokoj. Nakonec jdu a stejně to poklidím mnohdy já, protože nevydržím se na to dívat,“ s tímhle zadáním přišla do naší poradny Hanka, maminka dvou dětí 14leté Lucky a 17letého Filipa.
Hanka i všichni ostatní víme, že je fajn učit děti návyk „uklízet si pokoj“ od malička, ale to současnou situaci nezmění. Naštěstí není vše ztraceno a vždy se dá začít „jinak a lépe“.
Začněte co nejdříve
Pokud máte malé děti, opravdu od útlého věku (1 rok), učte je úklidu pokojíku. V takto nízkém věku je to o tom, že děti pomáhají uklízet už třeba tím, že donesou nějakou hračku na své místo. Dobré je děti učit nerozdělávat mnoho věcí najednou, takže pokud si dcera nebo syn dohraje s kostkami a chce přejít k plastelíně, je fajn říct: „Nejprve poklidíme spolu kostky a pak si můžeš rozdělat plastelínu, abychom tu měli dost místa a hračky se nám tu nekupily a nepletly."
V pubertě by samozřejmě tento přístup vykouzlil tak maximálně úsměv na tváři vašich dětí, proto je třeba využít rozumu a „samo“ motivace vašich dětí. Za posledních několik let, kdy pracuji s rodinami (a ani jako máma 19letého syna), jsem nepřišla na nic jednoduššího a zároveň fungujícího, než si udělat „rozvrh“. Už to slovo o sobě v mnoha z nás vyvolává „hmmm, nene“, to máme asi nějaký syndrom ze školních let, každopádně je to opravdu bezva věc, která funguje, vždycky.
Správné nastavení rozvrhu
Na počátku vás stojí nějaký čas si vše „nastavit“. Ideální forma je sednout si celá rodina ke stolu a společně si činnosti rozdělit (ti organizovanější z vás si mohou dopředu připravit seznam všech prací, které je doma třeba dělat – opravdu všech, tedy praní, žehlení, vynášení smetí, vaření, zalévání květin, venčení pejska, mytí oken, údržba koupelny apod.) Společně u stolu si nejprve rozvrhnete, kdo si kterou z nezbytných činností, vezme „pod svá křídla“.
Následně si do jednotlivých dní napíšete svůj program dne. Patří tam kroužky dětí, vaše směny, ale také třeba kontroly u lékaře a vše ostatní, co vás v daném týdnu čeká (někteří plánují na měsíc dopředu a jen dopisují případné změny). Do každého políčka pak také vepíšete, co který den, kdo z rodiny udělá ze svěřených činností. U menších dětí, které neumí číst je rozvrh také moc fajn, jen do jejich kolonky nalepte či nakreslete, co bude dítko ten den dělat, aby svůj program snáze identifikovalo.
Důležitá je motivace
A konečně motivace. Může být pozitivní i negativní. Její nastavení záleží na „rodinné radě“, jak se usnese. Pokud v daný týden (u větších dětí nad 15 let lze pracovat i s úsekem delším, tedy měsíc), dítě vše splnilo, tak např. dostane kapesné ve výši 100 Kč nebo se půjde do kina, do ZOO, upeče se oblíbená bábovka, dovolí se jít spát až o půlnoci apod.) Pokud se však nepovede plán z důvodu na naší straně (že se nám nechtělo něco udělat, tzv. „nemohli jsme a nestihli jsme“), pak se dává např. 100 Kč do společného banku (nebo se nepustí večer televize, počítač, tablet, mobil...)
A právě i onu motivaci, pozitivní i negativní, je fajn si napsat dolů pod rozvrh, rozvrh umístěte někam, kde jej všichni uvidíte (většinou lednička), a budete tak mít na očích každý z vás a každý den „svoje úkoly“. Stanovte také den „vyhodnocení“, třeba pátek). Jestliže se něco nestihlo ve středu a udělalo se v pátek, berte to jako splněné, případně, jak si nastavíte. Taková dohoda by ale měla zaznít předem, aby o ní byli všichni členové rodiny spraveni.
Povinnosti a odpovědnost
Děti touto formou naučíte, že si „musí“ hlídat svoje povinnosti. Současně se tak učí odpovědnosti, „stojí to na nich a nikdo jiný to neudělá“, také organizaci času a plánování (když jeden den se jim něco nebude hodit, mohou to udělat předem nebo další den) a hlavní přínos vidím v tom, že doma bude vládnout pohoda a klid.
