Facebook
Instagram
"Vždyť z něj nic nebude!" S radostí vám oznamujeme, že tuto větu už na adresu svého potomka nebudete muset vypustit z úst. Podle respektované americké vědkyně Carol Dweck je mozek sval, který lze rozvíjet. A to i ten dětský. Seznamte se s třemi doporučeními, jak vaši ratolest vychovávat, abyste jí připravili zářivou budoucnost.
Carol S. Dweck je americká vědkyně v oboru psychologie osobnosti, sociální a vývojové psychologie. Je autorkou konceptu "nastavení mysli" (anglicky mindset), který popsala v bestselleru Mindset: The New Psychology of Success z roku 2007. Kniha vyšla také česky jako Nastavení mysli: Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál. Rodičům mimo jiné radi tři základní věci.
Odnaučte děti pohlížet na chyby jako na něco špatného
"Jestli přineseš pětku, dostaneš na zadek." Zkuste se vcítit do kůže dítěte, když slyší z úst rodičů takovou výhrůžku. Rozklepou se vám kolena? Vystřelíte ke skriptům a vyždímáte ze sebe maximum, jen abyste se vyhnuli výprasku? Nebo ze strachu přespíte nazítří u kamaráda, protože vám otec už několikrát říkal, že jste budižkničemu?
Budete-li vaši ratolest utvrzovat v tom, že dělání chyb je špatné, nikdy z něj nevyroste sebevědomé a úspěšné dítě. Zato bude hledat kličky, díky kterým by mohlo výzvy obejít. A tím spustí lavinový efekt – rodiče najdou další záminku k nadávkám a potomek přijme skutečnost, že se zkrátka neschopný narodil.
Carol Dweck přitom ve svých studiích dospěla k závěru, že inteligentní a kreativní se člověk nerodí. Mozek je sval, který lze trénovat. A to takřka bez výjimky. Pokud toto vštěpíte dítěti co nejdříve, rychle se dostaví výsledky – bude na sebe brát víc výzev, dříve se zotaví z neúspěchů a na vysoké škole bude excelovat. V opačném případě se jeho potenciál scvrkne na minimum.
Kultivovat dětskou mysl je možné i tak, že jejího nositele necháme dělat chyby a dáme mu prostor je řešit. Bude tak připravenější na nepříjemné budoucí výzvy – třeba na ty v zaměstnání.
Netrestejte děti za chyby
Potlačte hněv, když vaše dítě rozbije skleničku nebo převrhne truhlík. Tím nechceme nabádat, abyste za to ratolest odměnili. I z napravení škody se toho ale mnoho naučí. Navíc projeví snahu a ještě si osvojí určité návyky. A to jsou ostatně dvě věci, které po dětech neustále chceme. Klidnými reakcemi na podobné nehody navíc pomůžeme tuto mentalitu vypěstovat i u dětí. Trénujte je! A vychovejte samostatného a schopného potomka.
O sobě se ve špatném nemluví
Dle výzkum soucit se sebou samým urychlí cestu ke splnění životních cílů spíše než sebekritika. Není to ale forma sebelítosti? Nebo snad požitkářství?
Průkopnice v oblasti sebesoucitu upozorňuje na tři mylné představy o povaze tohoto přístupu k sobě samému:
Omyl č. 1: Soucit se sebou samým není sebelítost
Ta totiž nebere v potaz, že mnoho jiných lidí udělalo tu samou chybu. Zaměřuje se na to, co se stalo, než aby se soustřeďovala na budoucnost.
Omyl č. 2: Sebesoucit se neztotožňuje s požitkářstvím
To souvisí spíš s krátkodobým zážitkem. Tím, že naučíme děti přijímat chyby a nenadávat si za ně, je přiblížíme k osobnostnímu růstu a k úspěchům.
Omyl č. 3: Soucit se sebou samým si nelze plést se sebeúctou
To, jakou úctu k sobě chováme, si odvozujeme skrze vlastní zhodnocení sebe sama. Definujeme tak svou hodnotu. Sebesoucit naopak s tím, jak se na sebe díváme, nesouvisí.
Proč tedy nenechat následovníky naší generace, aby se za chyby nenáviděli? Jednoduše proto, že tím řadí zpátečku při cestě za životními úspěchy. Nechte vaše děti vstřebat omyly a naučte je na ně pohlížet jako na příležitosti k rozvoji vlastní osobnosti. Překonáváním překážek se jejich životní sny vyplní rychleji.
