GLOSA: Začátek školního roku – tisícovky lítají vzduchem a za nimi vlajou ustaraní rodiče

GLOSA: Jak zvládnout začátek školního roku s prvňáčkem
Zdroj: Se souhlasem Markéty Behinové

Prázdniny a letní radovánky vystřídalo vstávání a školní povinnosti. Začátek školního roku je bičem nejen pro děti, ale dotýká se i nás rodičů. Jak to zvládnout? Rozbijte prasátko, začnete s rekonstrukcí bytu, nebo jednoduše skočte do fitka.

Markéta Behinová
Markéta Behinová 08. 09. 2022 12:00

Tak nám to zas vypuklo. Vstávání, vypravování, svačiny, úkoly, kroužky, nákup pomůcek a bůh ví, co ještě. Tisíce lítají vzduchem a za nimi vlajou ustaraní rodiče. Tak, jak se v poslední době stalo běžným zvykem zaúvěrovat se kvůli dovolené, tak i začátek školního roku by snesl finanční injekci.

Výdaje se aktuálně šplhají ke dvaceti tisícům

Prvních pět tisíc u nás spolkla výbava pro prvňáčka, následoval příspěvek do školního fondu, učebnice, obědy, výlet, angličtina a v neposlední řadě kroužky. Výdaje se aktuálně šplhají ke dvaceti tisícům. Pravda, že Cambridge angličtinu s rodilým mluvčím jsme si vybrali dobrovolně a jsem za to ráda. Kvůli vzdělání dětí bych klidně rozbila prasátko. Děti mám dvě. To druhé na střední zatím vychází o dost levněji.

Strach z neznáma a kapesník po ruce

Další výraznou změnou po prázdninové pohodě je psychická zátěž. Pro dítě i pro rodiče, tedy hlavně pro matku. Ráno prvního září pádíme do školy, synek nezáří úsměvem a nevtipkuje, jak je jeho zvykem. Strach z neznáma dělá své. Rozvazuje, až když pozná ve třídě prvního kamaráda. Překvapivě nejsem za plačku jako při všech dosavadních milnících. Kapesník běžně vytahuju i při vánočních besídkách. Tentokrát nic. Zato mě svírá vnitřní pocit, jak bude můj malej chlapeček jednat samostatně. Vždyť je to pořád moje mimino, který se potřebuje držet sukně.

Zvykáme si na nový režim

Všichni do jednoho. Děti zaháníme včas do postele a my rodiče přestáváme o půlnoci usínat nad klávesnicí. Ráno se neptá. Odmítám v týdnu pozvání na akce a nový školní rok je pro mě zatím nudně nespolečenský. Něco mi říká, že bych měla chodit spíš než na pivo do gymu a nakopnout se na tuhle jízdu novou energií. Jenže, výmluva je vždycky po ruce. Začali jsme doma neplánovaně, nebo lépe řečeno opožděně, s rekonstrukcí kuchyně. To byl nápad, pár dní před začátkem školy.

Klacky na cestě za poznáním

Aby toho nebylo málo, myjeme nádobí v lavoru a zastavěným obývákem vedou myší uličky do dalších místností. Ale co, děti jsou přes den v ústavech a hlady netrpí. Vlastně je to dobře načasovaný. O děti je postaráno a mě nezbývá čas, přemýšlet a užírat se strachem „Co kdyby“. Jasně, že si přes den vzpomenu, jak můj malej školák nese tác s horkou polívkou a jestli dceru nešikanujou čtvrťáci. To jsme my mámy. Od těchto myšlenek se snažím utíkat, nikam nevedou. Každý jsme si tím prošli a dobře víme, že na cestě za poznáním leží klacky, jinak by to byla nuda. Do konce září si všechno sedne, to přeju nejen nám, ale všem školákům a jejich rodičům. U nás pak budou za odměnu lítat palačinky v nové kuchyni.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články