Facebook
Instagram
Potyčky mezi dětmi nejsou ničím výjimečným. Co si ale počít, když spolužák ve školce opakovaně udeří vaše dítě? Na to v pokračování naší poradny odpovídá zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Podobný případ řeší i paní Petra. Její čtyřletá dcera se dvakrát vrátila ze školky s tím, že ji spolužák bouchnul. "Asi celkem dost, protože měla v místě modřinu. Paní učitelka to prý viděla a řešila na místě. Já bych ale byla ráda, aby se tato situace neopakovala," nastiňuje Petra, která by chtěla dceru nějak instruovat pro případ, že by se ji spolužák pokusil udeřit znovu.
"Manžel by dceři doporučil, aby agresorovi ránu vrátila, že si pak už na ni nedovolí. Mně se to ale nezdá," dodává Petra.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Já se na začátek zeptám, paní učitelky jste se na tu situaci ptala? Přijde mi, že váš dotaz je postavený na domněnce, jak to asi celé bylo. Vůbec tím neznevažuji vážnost situace, ale mohlo to být i tak, že spolužák na dceru upadl či ji bouchnul nechtěně a to by situace vypadala zase jinak.
Píšete, že paní učitelka to viděla a hned řešila. Jsou to děti, učí se tak jako my, co lze, a co ne. Vaše dcera to vnímá jak? Má z toho nějaké trauma nebo situaci popsala víceméně „klidně“? Samozřejmě chápu postoj tatínka, ale nejsem si jistá, že to je ta nejlepší cesta, a už vůbec ne, pakliže se jedná o dceru. Asi ji nechcete naučit, že by se měla rvát s chlapem.
Je tam opravdu mnoho otazníků, jak to celé bylo. Doporučuji probrat to s paní učitelkou. Zeptat se jí a sdělit jí svou obavu, aby se situace neopakovala. Paní učitelka je s dětmi každý den, zná je a bude vědět, zda se jedná o problémové dítko, nebo šlo opravdu jen o nešťastnou náhodu.
Komunikace rodič a učitel, a to nejen v MŠ, ale i na ZŠ a SŠ, je „základ“. Bez ní to nepůjde. Nebojte se paní učitelky zeptat, probrat s ní situaci a podle toho, co vám poví, uděláte nějaký závěr.
Pakliže by šlo o případ chlapce „problémového“ a měli byste obavu o to, jak to bude probíhat dál, obraťte se na nejbližší oddělení OSPOD, které má pravomoc zkontrolovat to, kde dítě vyrůstá a v jakém prostředí. Zároveň může dohlížet na jeho rodiče, pokud by výchovu zanedbávali. Taktéž může doporučit dítěti psychologa.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
