
Diana si po pár měsících na mateřské dovolené zašla na kosmetiku a tam se dozvěděla, že má špatný přístup k finanční otázce ve vztahu. Pátrala dál a zjistila, že některé ženy zásadně neplatí na mateřské dovolené ani korunu. Muž by se měl starat, s čímž ale ten Dianin manžel tak docela nesouhlasí.
Kosmetička mě usadila, že by měl proceduru platit můj manžel. Jsem přeci na mateřské a on by mi měl platit veškeré výdaje. Překvapilo mě to a poptala jsem se žen kolem sebe. Každá to vidí jinak a můj muž se mi vysmál.
Po dlouhé době jsem někam vyrazila
Uběhl půlrok s dcerou doma a já se poprvé dostala sama ven. Nepočítám návštěvy lékaře nebo nákup, konečně jsem si zašla na kosmetiku. Měla jsem v plánu hned doplnit i masáž, která mi tolik chyběla, a taky manikúru a kadeřnictví. Za těch pár měsíců jsem měla ještě dost peněz a hodlala jsem něco investovat i do sebe.
Kromě oblečení pro dítě a sem tam nějaký lepší doplněk stravy jsem svoje peníze z mateřské příliš neutrácela. Občas jsem udělala nákup nebo přispěla na nedoplatek za plyn. Bylo mi hloupé nechat si platit celou dovolenou, a tak jsem manželovi bez řečí poslala polovinu. Asi jsem to neměla dělat, když se mě o to ani neprosil?
U kosmetičky pak došlo na téma financí a já si připadala trochu jako spráskaný pes. „To by měl ale všechno platit muž. Když jste doma s dítětem, měl by se o vás starat. Doufám, že vám platí i dnešní kosmetiku,“ mudrovala. Možná ho chtěla pomluvit, ale místo toho jsem si připadala hloupě já. Dělám snad něco špatně? Přeci nemůžu po pracujícím manželovi chtít, aby mi zaplatil kosmetiku za tři tisíce. Vždyť on tu cenu ani neví, to by ho trefil šlak.
To není všechno
Moje kosmetička pokračovala v lamentování nad muži, kteří mají tu drzost vzít si od ženy na mateřské dovolené peníze. Anebo jí jakkoliv korigují útraty a ona si tak nemůže koupit nic na sebe nebo si dopřát masáž. Cítila jsem se provinile, že nemám v pořádku manželství. A ještě hůř z toho, že on nemá tušení, kolik mě všechny ty procedury budou stát.
On nevydělává málo, ale snažíme se peníze nerozhazovat. Čili nepovažuji za nezbytné mu vyčíslit, co dnes stojí dobrá masáž nebo kvalitní střih a barva. Poptala jsem se kamarádek, které o tom tématu většinou nechtěly příliš mluvit. A názorově se dost lišíme. Každá má úplně jiné představy o nezávislosti.
„Tak já platím všechno napůl ze svých úspor celou mateřskou. Nesnesla bych být na chlapovi závislá,“ pronesla rezolutně jedna z nich. „Jen ať platí nájem, jídlo a veškerou útratu. Peníze z rodičovské jsem si dávala stranou, jsou jen pro mě, to je nezávislost,“ vyprávěla další. „No tak já jsem si musela platit některé výdaje, manžel vydělával tehdy dost málo peněz,“ krčila rameny další.
Zkusila jsem se zeptat manžela
Takže na čem to závisí? Pokud muž vydělává dost peněz, mám ho tedy co nejvíc vysávat a nechat si zaplatit i to kafe v kavárně? A co když vydělává málo a sotva zvládá táhnout hypotéku? Je to nesprávný muž, když se nepostará o moje potřeby, včetně drahého šamponu a dovolené v pětihvězdičkovém hotelu?
„Zlato, dozvěděla jsem se, že bys mi měl platit veškerou útratu, dokud vychovávám doma naše dítě,“ zkusila jsem načít debatu. Manžel dostal záchvat smíchu. „Klidně ti všechno zaplatím, jen za pár měsíců dojdou úspory a můžeme jít někam žebrat, drahá. Nejsem bezedná pokladnice,“ uzavřel to. Nic nového jsem se tedy nakonec nedozvěděla a každý to asi vidí zřejmě úplně jinak.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




