Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeRadim si myslel, že jeho výplata bohatě stačí na pohodlný život. Jenže manželka Kačka měla úplně jiné představy. Její nákupy a luxusní záliby mu postupně začaly drancovat účet tak, že jednoho dne neměl na kartě ani korunu. Pak přišel čas změnit pravidla…
Nikdy jsem nebyl skrblík a zastával jsem názor, že peníze jsou od toho, aby se utrácely. Zvlášť když jsem si vydělával docela slušně a mohl si dovolit opravdu hodně. Nikdy by mě ale nenapadlo, že pro moji ženu bude i tak velká výplata málo. Kačka drancovala můj účet expresním tempem. A když jsem zjistil, za co utrácí mé těžce vydělané peníze, vstávaly mi vlasy hrůzou na hlavě.
Moje žena měla ráda luxusní život
Když jsem Kačku poznal, myslel jsem si, že mám životní štěstí. Moje budoucí žena byla inteligentní, měla skvělou postavu a byla krásná. Navíc měla skvělý smysl pro humor a rozhovor s ní na jakékoliv téma byl pastvou pro duši. Není divu, že jsem se do ní zamiloval na první pohled.
„Ale víš, že Kačka má ráda luxusní život?“ zeptal se mě kamarád, když jsem ho požádal, aby nám šel na svatbě za svědka.
„To asi jako každá žena,“ odpověděl jsem se smíchem.
Jistě, slyšel jsem, že moje snoubenka má ráda peníze, ale tehdy to pro mě nemělo žádný význam. Zvlášť když to vypadalo, že ze mě bude skvělý právník, a doufal jsem, že v budoucnu budu patřit do skupiny lidí, kteří vydělávají výrazně víc než celostátní průměr.
„Jen abys pak neříkal, že jsem tě nevaroval,“ zasmál se Marek. Nakonec ale na můj návrh kývl a během obřadu nám podával prstýnky.
Po svatbě se ukázalo, že moje žena opravdu má ráda luxusní život. Téměř okamžitě požadovala velký byt, nové auto, módní oblečení a zahraniční dovolené.
„Vždyť jsi právník,“ říkala to tak, jako by práce v tomto oboru automaticky přinášela velké příjmy. Přitom na všechno bylo třeba si tvrdě vydělat.
Chtěl jsem rozumně investovat
Poměrně rychle jsem se stal společníkem v jedné větší advokátní kanceláři, což se téměř okamžitě projevilo na výši mých příjmů. Mohli jsme si dovolit koupi apartmánu, dvou dobrých aut, značkového oblečení, večeří ve vyhlášených restauracích a výletů do exotických zemí.
Přesto jsem ale nechtěl žít ze dne na den. Měl jsem v plánu investice a úspory, které by mi umožnily zajistit naši budoucnost. Škoda jen, že moje žena měla úplně jiné plány.
Patřil jsem k těm šťastlivcům, kteří si na výdělky nemohli stěžovat. Každý další měsíc mi na účet přicházely stále vyšší částky, které za rok dávaly dohromady opravdu slušnou sumu. Jenže co z toho, když jsem se každý měsíc dostal do kontokorentu, který mi banka schválila.
„Platba byla zamítnuta,“ informovala mě jednoho dne paní v obchodě, kde jsem si chtěl zaplatit za nový oblek.
„Jak to, že zamítnuta?“ podivil jsem se. Před pár dny mi na účet přišla výplata, která výrazně převyšovala naše potenciální výdaje.
„Můžeme to zkusit ještě jednou,“ prodavačka byla očividně v rozpacích. Nic se ale nezměnilo – karta byla opět zamítnuta. Bylo mi trapně a omluvil jsem se prodavačce, že jsem ji zdržoval.
„To je určitě nějaká chyba, která se dá vysvětlit,“ řekla s pochopením a mile se na rozloučenou usmála. Mně ale do smíchu nebylo.
Byl to druhý měsíc v řadě, kdy mi pár dní po výplatě chyběly na účtu peníze.
Něco tady očividně nehrálo
Po návratu domů jsem se přihlásil do internetového bankovnictví a prošel si výdaje. Kromě těch standardních, jako je hypotéka, účty, provoz aut, pojištění, výdaje na jídlo a podobně, bylo na účtu spousta dalších transakcí.
Téměř každý den z mého účtu mizela hotovost – buď jako platba na různých místech, nebo jako výběr z bankomatu. A vše se dělo pomocí karty mé ženy, která vysávala můj účet jako ten nejlepší vysavač.
Díval jsem se na výpisy transakcí z posledních dní a nemohl jsem uvěřit, jak je možné za tak krátkou dobu utratit takovou sumu peněz. A tehdy mě asi poprvé napadlo, že zřídit ženě kartu k mému účtu byla přece jen chyba.
Kačka dala výpověď v práci téměř okamžitě po svatbě, protože usoudila, že bude mnohem lepší, když se bude starat o domácnost. Mně to nevadilo, protože jsem si myslel, že na naše živobytí bez problémů vydělám. Nikdy v životě by mě ale nenapadlo, že moje, přece jen ne malá, výplata nám nebude stačit ani na jeden měsíc.
Bylo třeba s tím něco udělat
Hned po návratu domů jsem si sedl k počítači a zanalyzoval všechny výdaje za posledních několik dní. A musím přiznat, že se mi z toho ježily vlasy na hlavě.
„Opravdu moje žena utrácí tolik peněz?“ pomyslel jsem si zděšeně, když jsem se podíval na konečnou sumu.
Proto jsem se ještě téhož dne rozhodl s ní vážně promluvit. Jakmile se vrátila od kosmetičky, přešel jsem rovnou k věci.
„Kolik jsi dnes utratila?“ zeptal jsem se klidně.
Už předtím jsem si všiml tašek s logy různých návrhářů, které moje žena položila na kuchyňskou linku.
„Proč se ptáš?“ slyšel jsem překvapený Kaččin hlas. „Vždyť ses o to nikdy nezajímal,“ dodala.
Podíval jsem se na ni a teprve teď jsem si všiml několika detailů. Moje žena měla precizně upravené vlasy, profesionálně udělané nehty a na sobě měla oblečení a šperky, které by mohly stát tolik, co měsíční živobytí průměrné české rodiny.
„Protože mi právě dnes na účtu došly peníze,“ odpověděl jsem klidně. Kačka se na mě podívala s nedůvěrou a v jejích krásných očích se objevil děs.
„Vykradli nás?“ zeptala se se slyšitelnou hysterií v hlase.
„Ne, nevykradli. Prostě jsi utratila celou moji výplatu,“ řekl jsem.
Kačka na mě zpočátku koukala nevěřícně a pak se nevinně usmála. „Nepřeháněj,“ řekla. „Ostatně sám víš, kolik život stojí,“ dodala.
S tím jsem souhlasil, protože jsem moc dobře věděl, že život na úrovni není levný. Ale to odpoledne jsem zjistil, že ostatní výdaje mé ženy výrazně překračují zdravý rozum.
Je nutné utratit u kadeřníka 5 000 korun? Stojí udělaní nehtů 2 000 korun? Musí nákupy v obchodě s obuví přesáhnout průměrnou mzdu? Je nutné kupovat si šaty za několik desítek tisíc korun?
Mohl bych takto pokračovat do nekonečna. Po sečtení průměrných týdenních výdajů mé ženy mi vyšlo, že z takových peněz by se dala bez problémů uživit vícedětná rodina. Tohle muselo skončit.
Rozhodl jsem se omezit výdaje
Zpočátku si Kačka nic nedělala z toho, že jsem ji požádal o omezení výdajů. Vysvětloval jsem jí, že je třeba šetřit a odkládat peníze, abychom měli zajištěnou budoucnost.
„Mám žít jako chudinka?“ ptala se mě pobouřeně, když jsem jí vysvětloval, že by měla krotit svůj nutkavý shopaholismus.
Nenechala si vysvětlit, že jediné, co od ní očekávám, je, aby se krotila a neutratila celou mou výplatu. Moje prosby ale k ničemu nevedly. Proto jsem se rozhodl jednat jinak.
První věc, kterou jsem udělal, bylo založení spořicího účtu, na který jsem převáděl značnou část své výplaty. Kačka k němu neměla přístup, takže nehrozilo, že ho vyčistí do nuly. Rychle si ale všimla, že něco není v pořádku.
„Proč jsem dneska nemohla zaplatit za nákupy?“ zeptala se rozhořčeně hned po návratu domů.
„Protože jsem se rozhodl omezit tvé výdaje,“ řekl jsem po pravdě. A pak jsem ji informoval, že jsem na její kartě nastavil limit, což mělo omezit její zbytečné utrácení.
„Jak jsi mohl?“ vykřikla pobouřeně. Hned nato dodala, že jsem skrblík a lakomec.
Já jsem však na její provokace nereagoval. „Nic ti nebrání v tom, aby sis našla práci a začala si vydělávat vlastní peníze,“ řekl jsem chladně.
Upřímně řečeno, měl jsem už jejích výčitek trochu dost. I tak si žila lépe než leckterá jiná manželka a jediné, co uměla, bylo stěžovat si, že si nemůže koupit další šaty za několik tisíc.
Během následujících týdnů se mě Kačka snažila přimět, abych své rozhodnutí změnil. Přesvědčovala mě, že už nebude tolik utrácet a že se rozhodně bude krotit v nakupování takového množství věcí. Já jsem jí ale neuvěřil. Dál jsem posílal peníze na spořicí účet a na kartě své ženy jsem udržoval limit. A musím přiznat, že to přineslo výsledky. Nedávno mi dokonce dala za pravdu, že zajištění na budoucnost je opravdu dobrý nápad. Uf, oddechl jsem si. Ale stejně už tuhle chybu neudělám a nedám jí plný přístup ke svému účtu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
