
Diana je rozvedená a dovolenou s dětmi si může sotva dovolit. Trnem v oku je jí matka, která začala ve starých kolenou velmi cestovat. Nakonec přišla s nápadem na společnou dovolenou a to Dianu dorazilo...
Moje matka si pomalu stěžuje, jak musí neustále balit někam na cesty. Přitom sama dobře ví, že škudlím rok na dovolenou s dětmi u moře. Sama je ale nikam nevezme, protože má strach. Radši je pohlídá doma, ale já bych potřebovala i čas pro sebe.
Dětství na chalupě
Jako malá holka ani jako dospívající dívka jsem nebyla u moře ani někde v cizině. Každé léto jsem musela přežít tři týdny na táboře a jinak jsem trčela na chalupě. Celé prázdniny, všechny svátky a dokonce i v zimě u kamen. Nestěžuju si, dětství bylo fajn a já bych neměnila. Dneska jsou ale možnosti jiné a já jsem ráda, když můžu vzít děti k moři. Je to pro ně zdravé a poznávají trochu svět.
Po rozvodu už si nevyskakuju a nikam se moc nedostanu, peněz není nazbyt. Máme se dobře, bazén mají děti u svého tatínka, kam jezdí každý druhý týden. Nejsem na tom špatně, ale čekala bych víc pomoci. Třeba od svojí máti. Ta se má na stará kolena dobře. Žije ve vlastním bytě, vydělává si a má celkem slušný důchod. S novým partnerem lítá k moři i pětkrát za rok.
Divím se, že ji v životě nenapadlo vzít i vnoučata. Chápu, že je s nimi spousta starostí. Ale jednu dovolenou by snad obětovat mohla. Já si škudlím peníze i dny dovolené, abych se s nimi dostala do Itálie. Máma mi pak posílá fotky z Madeiry, Kanárů, Sicílie, Malediv nebo Bali. Určitě by jí zbyly úspory i nějaké ušetřené nervíky na Chorvatsko s dětmi. Nejprve jsem nic neříkala a čekala, ale pak už jsem vybuchla.
Babička na pečení koláčů
„Nestihnu pomalu ani vybalit,“ stěžovala si matka na hrozný osud. Musela totiž po výletě v Římě balit na cestu na Kapverdy. Najednou mi došly nervy. „Mami, já ti to přeju, ale už mě nebaví to poslouchat. Co kdybys mi někdy vzala děti? Víš, jak bych si odpočinula? A vy byste utužily vztahy. Babičku moc nevídají,“ rýpla jsem si. A hned byl oheň na střeše.
„Jsem u tebe každé dva týdny! Pohlídám, stačí říct! Já si s dětmi ráda pohraju, něco si upečeme. Na to jsou babičky, ne aby je vláčely po světě a něco se jim stalo,“ uzavřela nekompromisně. Na to konto jsem ji tedy nechala s dětmi a šla na lekci jógy, abych si vyčistila hlavu.
Uvědomila jsem si, že moje máti se bojí zodpovědnosti. Všechno za ní kdysi řešil otec, chodil s námi i k doktorovi. Myslím, že by se opravdu bála, že se vnoučatům něco stane. Mohla by si ale uvědomit, že mě ty její neustálé výlety trochu iritují. Pak přišla s tím, že letos tedy pojedeme všichni. Jenže takhle jsem to opravdu nemyslela.
Společná dovolená není řešení
Finančně mi to nepomůže vůbec. Nenechám se ve svém věku zvát. Budu se muset ve všem přizpůsobit a těžko si budu moct dělat, co chci. I kdyby se věnovala svým vnoučatům, courat se někde po promenádě nebo jezdit po výletech mi službu neudělá. Potřebuju doma vygruntovat, udělat kus práce, chvíli si oddechnout.
Nikdo mě nechápe. Nakonec jsem kývla na to, že bývalý vezme děti na dovolenou společně se svou novou mladou partnerkou. Dřív jsem o tom nechtěla slyšet, ale co mi zbývá? Chci pro děti to nejlepší, a když mám babičku jen na pečení koláčů, musím to nechat na jiných.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




