Honza (48): Milenka si myslí, že když mám peníze, budu jí kupovat dárky. To se šeredně plete

Vždycky jsem měl rád ženský. Ne že bych se tím nějak chlubil, ale prostě to tak je. A nikdy jsem si nemyslel, že bych měl za ně platit. Jasně, občas večeře, nějaký drink, ale kabelky, parfémy nebo dokonce dovolená? To už je moc.

David (40): Nemůžu se rozhodnout mezi dvěma milenkami. Každá je pro mě něčím zajímavá, ale nechtějí se o mě dělit

Moje nová milenka

Mám vlastní firmu, daří se mi, žiju sám, děti nemám. Přes den makám, večer si užívám. Občas zajdu s kamarády na pivo, občas skočím do postele s nějakou ženou.

Vážný vztah? Ani omylem. Vždycky jsem měl nějakou milenku, někdy i dvě. Vím, že to není zrovna ukázkový život, ale takhle mi to vyhovuje.

Se Zuzanou jsem se seznámil na jedné firemní akci. Je krásná, chytrá, vtipná, ale hlavně ví, co chce. Hned od začátku bylo jasné, že jí nejde jen o povídání. Takže jsme si rychle padli do noty.

První večer jsme skončili u mě. Žádné zbytečné řeči, prostě jsme si užili. Ráno se sbalila a šla. Říkal jsem si, že tohle je přesně ten typ, co se mnou bude držet krok. Jenže po pár týdnech se něco změnilo.

Petr (41): Jediná nevěra mi zničila život. Milenka čeká dítě a já nevím, co dál

Drahá večeře? Platíš, ne?

Jednou jsme šli na večeři do lepší restaurace. Ani nevím proč, vlastně jsem měl chuť spíš na burger, ale ona chtěla něco „hezčího“.

Zuzana si objednala předkrm, hlavní jídlo, dezert, k tomu dvě skleničky prosecca. Já si dal středně propečený steak a pivo. Číšník pak automaticky položil účet přede mě. Zaplatil jsem, ale v hlavě mi blikla kontrolka.

„Díky, Honzo. S tebou je to vždycky zážitek,“ usmála se na mě Zuzana a políbila mě na tvář.

„Ale příště si klidně můžeme dát pizzu, nemusíme pokaždé do luxusní restaurace,“ nadhodil jsem.

„Ale no tak, vždyť si to můžeš dovolit,“ mrkla na mě.

Chvíli jsem nic neřekl. Ne že bych neměl peníze, ale nemám potřebu je rozhazovat kvůli ženské.

Pavel (42): Mladá milenka mi tak zamotala hlavu, že jsem kvůli ní opustil rodinu. Pak se mi vysmála a odkopla mě

Kabelka za odměnu? Nehrozí

Začalo to nenápadně. Jednou mi poslala fotku kabelky: „Líbí se mi tahle. Prý ji mají ve slevě.“ Jindy zase nadhodila, že by potřebovala nový parfém, protože jí už došel.

„Víš, že mám rád ženy, co se o sebe starají,“ řekl jsem jí, když se ráno chystala do práce.

„Tak bys mi mohl udělat radost,“ zasmála se a přeposlala mi link na e-shop.

„Zuzano, já ti dám něco lepšího – svůj čas. Jestli chceš kabelku, kup si ji sama,“ odpověděl jsem jí na rovinu.

Chvíli se tvářila uraženě, ale pak se začala smát. Myslela, že si dělám legraci. Jenže já to myslel vážně.

Jan (42): Na mladou milenku jsem byl pyšný. Když se ukázalo, jak je hloupá, zařadil jsem zpátečku

Nebudu její sponzor

Nejsem žádný lakomec. Když mám chuť, klidně zaplatím večeři, kino nebo koupím lahev lepšího vína. Ale abych za sex platil dárky? To fakt ne. Nejsem žádný sponzor.

Jednou mi Zuzana v posteli řekla: „Kamarádce její přítel koupil nový telefon...“

Usmál jsem se: „A co mám jako udělat?“

„Nic, jen že je to hezký…“ zkoušela to opatrně.

„Tak si najdi chlapa, co ti koupí telefon…“ pokrčil jsem rameny. „Já nevím, já jsem prostě na něco jiného.“

Chvíli bylo ticho.

„Ty mě máš jen na sex, viď?“ zeptala se.

„Ano. A ty mě taky. Tak si to užívej, nebo jdi,“ odpověděl jsem jí bez obalu.

Zuzana se zamračila, ale zůstala.

Jaroslav (42): Moje milenka si chtěla hrát na Sharon Stone a předvádět se bez kalhotek. Tak jsem to radši ukončil

Nejsi spokojená? Můžeš jít

Po pár týdnech se Zuzana začala tvářit kysele. Chtěla víc – pozornosti, dárků, možná i nějaké city. Já jí ale nic z toho slíbit nehodlal.

„Honzo, myslím, že bychom si měli promluvit,“ začala jedno ráno, když jsem si dělal kafe.

„Tak mluv,“ pobídl jsem ji.

„Myslela jsem, že když jsi úspěšný, budeš se o mě víc starat. Každá ženská chce občas dostat něco hezkého.“

„A já ti říkám na rovinu... Jestli ti to takhle nevyhovuje, můžeš jít. Já tě nenutím tu zůstávat.“

Zuzana byla chvíli zticha. Pak si vzala kabelku, tu starou, co si koupila sama, a odešla.

Nevolal jsem jí. Nepsal jsem jí. Po týdnu se ozvala sama. Napsala mi někdy kolem půlnoci, evidentně po víně, že se jí stýská.

„Tak přijď. Ale dárky nečekej,“ napsal jsem.

Přišla. Bez řečí. Bez požadavků. A já věděl, že to takhle bude fungovat, dokud ji to bude bavit. Až ji to nebude bavit, půjde. Stejně jako ty před ní.

Radek (40): Totálně jsem to zvoral. Teď nemám manželku ani mladou milenku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].