Dita (52): Stačilo málo a mohla jsem způsobit tragédii. A to kvůli vlastní blbosti

Dodnes mě mrazí ze zážitku z minulého týdne. Roky sedím ve stejné kanceláři a vše v pohodě. A stejně udělám pitomost, co mohla dopadnout fakt blbě.

Mohlo by Vás zajímat:

Leona (37): Kolegyně v práci má asi nadpřirozené schopnosti. Děsí mě, co vidí

Tropické teploty nás decimují

Jsem v přechodu a tropické teploty špatně snáším. Mám návaly horka a když k tomu připočtu letní teploty přes třicet stupňů, připadám si, jako bych se škvařila v kotli vroucí vody. Tak moc se potím. Je to nechutné a pevně věřím, že se můj zdravotní stav brzy stabilizuje.

V zaměstnání nemáme klimatizaci a moje kancelář je umístěna pod střechou. Takže v kanceláři je po příchodu zatuchlý vzduch, horko a nedýchatelno. Celé roky jsem otevírala pouze jedno okno. Jsem náchylná na záda a průvan mi nedělá dobře. Jenže při nedávných tropických teplotách jsem nevydržela a změnila návyk.

Mohlo by Vás zajímat:

Viola (31): Nemohla jsem šéfovi přijít na jméno. Při výpadku proudu ale náš vztah nabral nečekané obrátky

Tragické pondělí nejen pro květiny

V pondělí jsem dorazila po víkendu do práce a moje první cesta vedla k oknu. Otevřít dokořán a nadechnout se čerstvého vzduchu. Potom jsem hned zalila květiny. Dvě byly v pohodě, ale lopatkovec byl těsně před smrtí. Listy mu ležely a dost jich bylo žlutých. Ihned jsem ho prolila vodou. Ani za hodinu se jeho stav nezlepšil.

V kanceláři bylo stále strašně, a tak jsem otevřela i protilehlé okno a vytvořila lehký průvan. Napadlo mě, že květináč s lopatkovcem postavím na vnitřní parapet. Čerstvý vzduch květině jistě pomůže. Jenže ani ne během půl hodiny poryv větru způsobil, že se zavřelo křídlo okna, které shodilo květináč z okna na ulici.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (34): Kamarádka mě přemluvila, ať si nechám vyplnit rty. Teď toho hořce lituji, chodím s nesouměrnou kačeří pusou

Vteřinu hrůzy si budu pamatovat do smrti

Tu vteřinu, která následovala, si budu pamatovat do smrti. Jak se zavřelo okno, ihned jsem zareagovala a snažila se květináč chytit. Marně. Vykoukla jsem na ulici. Květináč ležel roztříštěný na ulici a co bylo hlavní, naštěstí nikoho nezranil. Rychle jsem běžela před dům odklidit způsobený nepořádek.

Bylo mi až zle z pomyšlení, že by květináč někomu spadl na hlavu. Ani jsem nechtěla domýšlet, co všechno bych způsobila. Asi pět metrů od místa dopadu květináče postávala skupinka sociálně slabých spoluobčanů pod stromem. „Teda paní, to jsme se lekli. Z toho se budeme dostávat dlouho,“ smáli se a já se usmívala taky. Byla jsem ráda, že moje blbost nikomu nezpůsobila ujmu a vše dopadlo dobře.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adina (53): Na svou lásku jsem čekala dlouhých dvanáct let. Jenže realita není tak okouzlující jako moje sny