Facebook
Instagram
Říká se, že známí, a přátelé zvlášť, se jednou za čas rádi vidí. Ester s mámou si ale z jednoho takového setkání odnesly nepěkný zážitek na celý život.
Máma už od dětství toužila být prodavačkou v obchodním domě, konkrétně v oddělení dámské módy. Krátce po vyučení ji proto nadchla možnost pracovat pro jeden z nejvýznamnějších módních obchodů v centru města. Oděvy zde bývaly vybrané, doplňky okouzlující a ještě vybraněji působila společnost žen, které sem chodily nakupovat.
Jana trávila u mámy v obchodě hodně času
O setkávání vlivných tváří zde nebyla nouze. Vzpomínám, jak mi od dětství máma vyprávěla historky, koho s kolegyněmi obsluhovaly. Některá jména mi sice nic neříkala, zato o jiných jsem si časem udělala vlastní obrázek. Přičemž nejen mezi prodavačkami, ale i mezi prodavačkami a zákaznicemi leckdy vzniklo kamarádské propojení. Třeba jako v případě mámy a Jany.
Jana byla sice vyučená číšnice, ale toužila po herecké kariéře. Hlásila se do všelijakých konkurzů, zkoušela divadlo, televizi, film, ale dlouho marně. Protože však věděla, že nejen talent, ale i kontakty dělají kariéru, docházela také na oddělení dámské módy, kde měla jistotu, že kromě perfektních hadříků uvidí i nejrůznější vlivné tváře. A kdo ví? Třeba si polepší. A tak chodívala týden co týden dívat se na „nové“ zboží. Žádnou celebritu sice neohromila, zato našla kamarádku. Mámu…
Svěřovala se mámě s touhou stát se herečkou
Jana prý byla rozený herecký talent. Alespoň tak o ní máma mluvila. Cestu k sobě nalezly při výběru zimního kabátu a Jana, která vycítila, že by se mohla se svými „osudy“ konečně někomu svěřit, začala mé mámě vyprávět nejrůznější příběhy o konkurzech či divadlech. Nevynechala jediné postěžování, až to vypadalo, že za jejími neúspěchy nestojí jen „osud“, ale i vrtošivá povaha. Máma jí nicméně rozuměla a posun z číšnice na herečku jí od srdce přála.
Roky ubíhaly, a když máma odešla za lépe placeným místem, s Janou se už neviděly. Nevolaly si, nepsaly a až do doby, než přišel internet, na sebe neměly žádný kontakt. Zlom přišel teprve nedávno. Z práce jsem dostala pozvánku na slavnostní premiéru jednoho filmu a velmi se těšila. Dvojnásob v okamžiku, kdy mi došlo, že v něm hraje i Jana, mámina kamarádka z obchoďáku. „Tak přece se k tomu herectví dostala!“ usmála se máma, když jsem jí nabídla, zda nechce jít se mnou. Nadšeně souhlasila.
Na slavnostní premiéře nás ostentativně přehlížela
Vypadalo to na příjemný večer. Jen šaty jsme vybíraly několik dní dopředu, nemluvě o doplňcích. A pak osudový okamžik nadešel. Po více než čtyřiceti letech se měly máma s Janou zase vidět. Viděly. Jenže to, co přišlo, působilo spíše jako z hororového filmu.
Jana nejenže vůči mámě předstírala „amnézii“, ale navíc nám u rautového stolu povýšeně sdělila, že nemá čas na řeči, protože s fanoušky se zásadně nebaví. Prý nemá ráda focení, dávání rozhovorů ani autogramů, takže hned, jak mohla, od nás rychle odešla, aniž by pochopila, že ji máma chtěla jen slušně pozdravit.
Obě jsme zůstaly stát jako opařené. Když se takhle projeví světová hvězda, lze to ještě spolknout, ale herečka, kterou nikdo nezná? To byl vrchol. Ze slavnostní premiéry jsme odešly o něco dřív a po cestě domů mlčky kroutily hlavami. Dodnes mě mrzí, že jsem mámě tohle „super“ setkání zařídila. Kdybych tušila, co přijde, bývala bych tu pozvánku roztrhala a hodila do koše.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
