Eva (37): Okolí považuje rychlou svatbu za hazard. Pro mě je to jediná šance, jak stihnout vytoužené dítě

Když jsme s Tomem oznámili, že se za tři měsíce vezmeme, vyslechli jsme si víc nevyžádaných rad a názorů než v pubertě. „Vždyť se skoro neznáte!“ poslouchali jsme v mnoha a mnoha variantách. Jenže my to vidíme jinak. Je mi sedmatřicet let a nemám pocit, že bych si mohla dovolit čekat další dva nebo tři roky. Biologické hodiny se prostě zastavit nedají. Navíc jsem nikdy nebyla žena, za kterou by se muži otáčeli... Nejsem krasavice nebo sympaťačka, nejsem vtipná, ničím výjimečná či nějak zajímavá. Jsem prostě úplně obyčejná žena, která je neobyčejně ráda, že potkala fajn chlapa, který o ni stojí.

Simona (28): Místo radosti z blížící se svatby zažívám peklo. Moji rodiče mě citově vydírají

Potkali jsme se ve chvíli, kdy jsme to oba potřebovali

Do nové práce jsem nastoupila letos na jaře. Tom seděl o dvě kanceláře vedle. Nejdřív jsme spolu chodili na obědy, pak na kávu po práci a během pár týdnů jsme zjistili, že jsme se zkrátka našli. Po měsíci vztahu jsme se sestěhovali.

Tom mi jednoduše řekl: „Stejně jsi pořád u mě nebo já u tebe. Nechceš se prostě nastěhovat?“ Zasmála jsem se. „To je po měsíci trochu šílené, nemyslíš?“ odpověděla jsem. Bylo to bláznivé, ale byla jsem šťastná. Týden nato jsem byla přestěhovaná a hledala do svého bytu nájemníka. Všechno to šlo naprosto přirozeně.

Blažena (55): Vzala jsem si tajně statisícový úvěr na dceřinu svatbu. Myslela jsem, že to utajím, ale zničila jsem tím celou rodinu

Není na co čekat

Tom je o pět let mladší než já. Nikdy přede mnou neměl vážný vztah, což moje maminka považuje za jednoznačně varovný signál. Jenže já to vnímám jinak. Nemá za sebou žádná bolestivá rozchodová dramata ani komplikované závazky. Je to tichý a klidný chlap, který to neměl lehké. Vyrůstal jen s mámou, o niž se pak od svých dvaceti let staral, protože byla vážně nemocná.

Před měsícem mě přítel požádal o ruku. „Stejně oba víme, že chceme být spolu, mít rodinu. Tak proč čekat?“ řekl mi. Souhlasila jsem téměř okamžitě. Chceme svatbu, chceme dítě a nechceme ztrácet čas jen proto, že okolí považuje rok či dva známosti za nějakou magickou hranici.

Eva (29): Budoucí tchyně nám začala diktovat, jak má vypadat náš velký den. Můj snoubenec se navíc přidal na její stranu

Možná opravdu riskujeme

Moje sestra mě prosí, ať alespoň rok počkáme, a kamarádky si klepou na čelo. Mí rodiče jsou na mě naštvaní, je mi to moc líto. Nedávno mi maminka řekla: „Evi, já tě jen nechci vidět za rok rozvedenou a s miminkem v náručí.“ Chápu ji. Opravdu chápu. Jenže kdybych čekala na okamžik, kdy budu mít stoprocentní jistotu, možná bych se nikdy nevdala. A dítě bych už třeba nikdy neměla.

„Mami, kdybys měla pravdu a neklapalo to, tak budu mít aspoň to dítě a ty vnouče,“ odpověděla jsem jí, když jsme se loučily. Máma mi pak večer volala, že o všem hodně přemýšlela, že se mnou, s námi sice nesouhlasí, má jiný názor, ale že musí uznat, že na té poslední větě, kterou jsem jí řekla při loučení, něco je. Svatbu budeme mít malou, rodiče na ni díky bohu přijdou, jen je škoda, že se netěší a neradují tolik jako já.

Alice (29): Varovali mě před svatbou v květnu. Naše manželství ale místo pověr prověřila až drsná rekonstrukce

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].