Eva (38): Kvůli tchánově vášni pro houby jsem málem přišla o práci. On se pak přesto vydával za dědečka roku

Měla jsem před sebou nejdůležitější den své dosavadní kariéry. V naší firmě se konala klíčová prezentace pro investory, na které závisel osud mého půlročního projektu. Můj manžel Tomáš odjel na dvoudenní školení, a tak mi s ranním odvozem dětí, pětileté Zuzanky a čtyřletého Ondry, slíbil pomoci tchán Vladimír. Bydlel jen kousek od nás a sám se aktivně nabídl, že v půl osmé ráno děti vyzvedne a odvede je do školky, abych mohla jet do kanceláře dřív a v klidu se připravit. Jenže v domluvený čas nikde nebyl a mobil mi nebral.

Kateřina (31): Myslela jsem, že jdeme jen na houby, ale tchán mi v lese otevřel oči a dodal odvahu změnit můj život

Houby přednější než rodina

Když mi Vladimír v osm hodin konečně zvedl telefon, z pozadí se ozývalo jen šustění listí a praskání větviček. S naprostým klidem mi oznámil, že mu včera večer volal kamarád Zbyněk, že po deštích rostou hřiby, a tak vyrazil hned za svítání, aby mu je nikdo nevybíral.

Na můj zoufalý protest, že kvůli němu nestihnu nejdůležitější schůzku roku, jen mávl rukou s tím, že přece mám auto a děti můžu do školky hodit sama. „Evičko, nedělej z toho vědu, ty si vždycky poradíš,“ řekl mi vesele a zavěsil, protože zrovna uviděl krásného suchohřiba.

Zuzana (33): Požádali jsme tchána o zalití kytek. Po návratu z dovolené nás čekala zdemolovaná koupelna

Pozdní příchod a chladné přijetí

Následující hodina byla naprostým očistcem, který připomínal překážkový běh. V ranním dopravním kolapsu se mi potily ruce na volantu a do kanceláře jsem vběhla s půlhodinovým zpožděním, celá rozcuchaná a ve stresu. Investorové už seděli v zasedací místnosti a moje šéfová Karolína mě sjela ledovým pohledem, který mluvil za vše.

Ačkoli prezentace nakonec dopadla úspěšně, Karolína si mě po schůzce vzala stranou a důrazně mě varovala, že v našem byznysu není na podobný chaos a zpoždění místo. Cítila jsem obrovskou nespravedlnost a vztek; můj úspěch ohrozil člověk, kterému jsem bezmezně věřila.

Kryštof (32): Dal jsem na rady tchána a koupil auto od jeho známého. Kvůli skrytým vadám jsme přišli o všechny úspory na dovolenou

Konec jednoho divadélka

Když jsem se odpoledne vrátila s dětmi domů, uviděla jsem před domem scénu, která mě vytočila k nepříčetnosti. Vladimír stál u plotu se sousedkou Hanou, držel plný koš hub a hrdě vykládal, jak se jako důchodce nezastaví, protože musí neustále pomáhat mladým s dětmi a domácností, aby bez něj vůbec přežili.

Sousedka ho chválila jako zlatého člověka, načež jsem se rozhodla zasáhnout. Předstoupila jsem před ně a klidným, ale rázným hlasem sousedce vysvětlila, že ty úžasné houby dnes ráno dostaly přednost před mými dětmi, kvůli čemuž jsem málem přišla o práci. Tchánovi okamžitě ztuhl úsměv na rtech a zaskočená sousedka se raději rychle odporoučela domů.

Vladimír se ještě pokoušel situaci zlehčovat, ale já mu jasně řekla, že jeho falešné hrdinství už tolerovat nebudu. Pomáhá nám jen tehdy, když se mu to hodí, a pak za to očekává potlesk od celého okolí. Večer jsem vše vylíčila Tomášovi, který se po návratu z kurzu s otcem chlapsky promluvil a vytyčil jasné hranice. Od té doby se u nás věci změnily. Vladimír je už jen dědečkem na sváteční procházky a pro důležité situace raději využíváme placenou chůvu. Sousedce jsem ty houby darovala, protože pro mě měly pachuť zrady, a já se naučila, že v klíčových chvílích je nejlepší spoléhat se výhradně na sebe.

Stanislav (39): Tchán se mi na oslavách vysmívá, že u nás dělá hodinového manžela. Už to psychicky nezvládám

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].