Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Eva je deset let rozvedená a stejnou dobu se snaží najít životního partnera. Jenže marně. Do života jí vstupují jen problémoví muži. A tak se smiřuje s tím, že nejspíš zůstane s dcerou Klárou sama.
Když mi manžel oznámil, že od nás odchází, byla to rána z čistého nebe. Tenkrát jsem měla pár měsíců po porodu dcery a vůbec si nic špatného nepřipouštěla. Skákala jsem kolem malé a ani jsem si vlastně nevšimla, že manžel není věčně doma. A se společným rodinným životem nepočítá...
Jeho přiznání mě srazilo na kolena
Manžel mi to nandal se vší parádou: „Evo, nezlob se. Ale už jsem se vedle tebe trápil a do toho se zamiloval do někoho jiného. Jen slušné vychování mi nedovolilo, abych tě opustil, když jsi byla těhotná. O Klárku se budu starat a budu dobrý táta, ale chci se rozvést. Promiň.“
Seděla jsem s dcerou v náručí a vůbec nechápala, co mi říká. Myslela jsem, že je to jen zlý sen, se kterého se brzy probudím. Jenže nestalo se. Cítila jsem, že situaci nezvládnu. Položila jsem radši dceru do postýlky. Otočila jsem se k manželovi a začala do něj bušit. Stál a vůbec se nehýbal. Pak si beze slov sbalil oblečení a odešel. Z posledních sil jsem zavolala mamince, aby mi přišla pomoci. Nevím, jak bych to bez ní zvládla. Aspoň, že se manžel nakonec zachoval velkoryse. Většinu věcí mi nechal a odešel v podstatě jen se svým oblečením.
Jsem samostatná, ale také osamělá
Snažila jsem se uklidnit, že alimenty a příspěvek na mou osobu plus různé příspěvky od státu pokryjí nutné výdaje. A když si najdu brigádu, bude se nám žít celkem dobře. A za tři roky, až budu moci dát dceru do školky, budu mít nejhorší za sebou.
Opravdu jsem to zvládla. Dnes se mi po finanční stránce vede dobře. Jezdíme s dcerou i na dovolenou. Jenže mám smůlu v lásce. Můj bývalý manžel jen kvete, má syna a Klárku si pravidelně bere na dva víkendy v měsíci. Trápím se. Mám pocit, že on má vše a mně nezůstalo skoro nic. Mám prázdno v srdci. Jelikož se na mě lepí jen podivné existence. Asi tři roky po rozvodu jsem si začala s mužem, ze kterého se po čtyřech měsících vyklubal opět nevěrník.
Pomalu ztrácím víru v lásku
Potom jsem pár měsíců randila s mužem, který mě vždy pozval jen na kávu a snažil se mě přesvědčit, že bychom mohli spolu začít žít. Nakonec jsem zjistila, že žije na ubytovně a nemá žádný majetek. Ale měl dvě exekuce. Sice chodil do zaměstnání, ale exekutor mu z výplaty posílal jen nutné minimum a ostatní šlo na umoření jeho dluhů. Takové problémy ve svém životě opravdu nechci. Byla jsem to tedy já, kdo vztah ukončil.
A včera mi skončil můj poslední vztah, který trval skoro rok. Dokonce jsem Pavla představila i dceři. Což mě teď mrzí ze všeho nejvíce. Pavel měl kromě mě i manželku, o které se mi zapomněl zmínit. Vyslechla jsem si klišé o tom, jak spolu formálně žijí, že je jejich vztah chladný a že mi to neřekl, jelikož se jeho manželství řítí k rozvodu. Pavla jsem vyhodila a ztratila chuť na další seznamování. Jsem bez energie a už nemám sílu na další životní kopance. Nechápu, proč mám takovou smůlu. Vždyť nechci mnoho, jen potkat férového muže, co mě bude mít opravu rád. Zdá se, že je to nadlidský výkon.
Názor vztahové odbornice
Tento příběh není o tom, že by Eva měla smůlu na muže. Je spíš o tom, jak hluboké zranění z prvního rozpadu vztahu dokáže člověka ovlivnit, aniž by si to uvědomoval. Rozchod v době těhotenství a krátce po porodu je extrémní zásah do pocitu bezpečí, hodnoty i důvěry v sebe sama. A i když se navenek Eva zvedla a zvládla život prakticky i finančně, tahle rána v ní zjevně zůstala otevřená mnohem déle, než by si sama přála.
Muži, kteří do jejího života vstupují, nejsou jen nekompatibilní, ale problematičtí způsobem, který se projeví až s odstupem. Nevěrní, zadlužení, lžou, žijí dvojí život. To nejsou drobné chyby, ale zásadní porušení důvěry. A přesto se opakují. Člověk po velkém zklamání totiž často podvědomě volí vztahy, do kterých není nutné tolik citově investovat, protože hluboko uvnitř už počítá s tím, že stejně nevydrží.
Bolestné je i srovnávání s bývalým manželem. On je šťastný, má novou rodinu, zatímco Eva má pocit prázdna. Tohle srovnávání vypovídá hodně o tom, jak osaměle se cítí. A osamělost má tendenci zkreslovat pohled - nutí člověka doufat, přehlížet varovné signály a dávat šance lidem, kteří by je dostat neměli.
Důležité je, že Eva se umí zastavit. Ukončila vztahy, které byly neudržitelné, nezůstala v nich za každou cenu. Má tedy stále schopnost chránit sebe i svou dceru. Únava, kterou teď cítí, není známkou selhání, ale vyčerpání z opakovaného zklamání.
Tenhle příběh není důkazem, že féroví muži neexistují. Spíš ukazuje, jak snadno může neuzavřená bolest z minulosti ovlivňovat další volby. Dlouhodobá osamělost a zklamání totiž nenápadně snižují laťku toho, co je člověk ochotný přijmout. A právě tady je důležité si uvědomit následující: Není nutné hned hledat další vztah, který zaplní prázdné místo, ale nejdřív si dovolit to prázdno vidět a pojmenovat. Proto, aby Eva příště vstupovala do vztahu ne z nouze, ale s jistotou, co už nechce opakovat.
Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online rozhovory se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhá jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
