
Eva je deset let rozvedená a stejnou dobu se snaží najít životního partnera. Jenže marně. Do života jí vstupují jen problémoví muži. A tak se smiřuje s tím, že nejspíš zůstane s dcerou Klárou sama.
Když mi manžel oznámil, že od nás odchází, byla to rána z čistého nebe. Tenkrát jsem měla pár měsíců po porodu dcery a vůbec si nic špatného nepřipouštěla. Skákala jsem kolem malé a ani jsem si vlastně nevšimla, že manžel není věčně doma. A se společným rodinným životem nepočítá...
Jeho přiznání mě srazilo na kolena
Manžel mi to nandal se vší parádou: „Evo, nezlob se. Ale už jsem se vedle tebe trápil a do toho se zamiloval do někoho jiného. Jen slušné vychování mi nedovolilo, abych tě opustil, když jsi byla těhotná. O Klárku se budu starat a budu dobrý táta, ale chci se rozvést. Promiň.“
Seděla jsem s dcerou v náručí a vůbec nechápala, co mi říká. Myslela jsem, že je to jen zlý sen, se kterého se brzy probudím. Jenže nestalo se. Cítila jsem, že situaci nezvládnu. Položila jsem radši dceru do postýlky. Otočila jsem se k manželovi a začala do něj bušit. Stál a vůbec se nehýbal. Pak si beze slov sbalil oblečení a odešel. Z posledních sil jsem zavolala mamince, aby mi přišla pomoci. Nevím, jak bych to bez ní zvládla. Aspoň, že se manžel nakonec zachoval velkoryse. Většinu věcí mi nechal a odešel v podstatě jen se svým oblečením.
Jsem samostatná, ale také osamělá
Snažila jsem se uklidnit, že alimenty a příspěvek na mou osobu plus různé příspěvky od státu pokryjí nutné výdaje. A když si najdu brigádu, bude se nám žít celkem dobře. A za tři roky, až budu moci dát dceru do školky, budu mít nejhorší za sebou.
Opravdu jsem to zvládla. Dnes se mi po finanční stránce vede dobře. Jezdíme s dcerou i na dovolenou. Jenže mám smůlu v lásce. Můj bývalý manžel jen kvete, má syna a Klárku si pravidelně bere na dva víkendy v měsíci. Trápím se. Mám pocit, že on má vše a mně nezůstalo skoro nic. Mám prázdno v srdci. Jelikož se na mě lepí jen podivné existence. Asi tři roky po rozvodu jsem si začala s mužem, ze kterého se po čtyřech měsících vyklubal opět nevěrník.
Pomalu ztrácím víru v lásku
Potom jsem pár měsíců randila s mužem, který mě vždy pozval jen na kávu a snažil se mě přesvědčit, že bychom mohli spolu začít žít. Nakonec jsem zjistila, že žije na ubytovně a nemá žádný majetek. Ale měl dvě exekuce. Sice chodil do zaměstnání, ale exekutor mu z výplaty posílal jen nutné minimum a ostatní šlo na umoření jeho dluhů. Takové problémy ve svém životě opravdu nechci. Byla jsem to tedy já, kdo vztah ukončil.
A včera mi skončil můj poslední vztah, který trval skoro rok. Dokonce jsem Pavla představila i dceři. Což mě teď mrzí ze všeho nejvíce. Pavel měl kromě mě i manželku, o které se mi zapomněl zmínit. Vyslechla jsem si klišé o tom, jak spolu formálně žijí, že je jejich vztah chladný a že mi to neřekl, jelikož se jeho manželství řítí k rozvodu. Pavla jsem vyhodila a ztratila chuť na další seznamování. Jsem bez energie a už nemám sílu na další životní kopance. Nechápu, proč mám takovou smůlu. Vždyť nechci mnoho, jen potkat férového muže, co mě bude mít opravu rád. Zdá se, že je to nadlidský výkon.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




