
Eva bydlí v panelovém domě ve zvýšeném přízemí a řeší nepříjemný problém. Z balkonu ji zmizelo její pověšené oblečení....
Mám silnou postavu a většině lidí bude moje oblečení velké. Takže mi je záhadou, proč někdo moje oblečení velikosti 5XL krade. Ale chápu, dnes zmizí vše, co není připevněné.
Za malý balkon jsem ráda
Bydlím sama. V panelovém domě ve zvýšeném přízemí. Mám byt jedna plus jedna a v pokoji, kde i spím, mám balkon. Malý a má kovové zábradlí. Ráda na balkon dávám schnout prádlo. Mám potom pocit, že se mi v bytě tolik nepráší. Prádlo na balkoně hezky vytřepu a důkladně pověsím. Jak prádlo schne na vzduchu, nemusím potom většinu kousků ani žehlit.
A to je velká výhoda. Žehlení nesnáším. Jenže se mi už několikrát stalo, že mi někdo pověšené prádlo ukradl. Na balkoně mám přidělané šňůry asi v metrové výšce nad podlahou. Protože můj byt je asi pět metrů od chodníku, nedávám na balkon schnout spodní prádlo. Na šňůře mi visí maximálně oblečení, ložní prádlo nebo ručníky.
Nepochopitelné krádeže mě vždy rozčílí
Jelikož mám silnou postavu, není jednoduché sehnat padnoucí oblečení. A tak si své kousky hýčkám. Mám několik oblíbených kalhot a halenek. Oblečení peru zásadně v ruce a vím, že v létě mi mokré oblečení do večera uschne. Ráno jsem si pověsila na balkon kalhoty a pár triček. Měla jsem otevřené dveře z pokoje na balkon a dívala jsem se na televizi.
Celý den jsem byla doma, a když jsem šla odpoledne prádlo sebrat, nebylo co. Z balkonu mi zmizely jak kalhoty, tak většina triček. Dívala jsem se na prázdnou šňůru a hlava mi to nebrala. Kdybych měla konfekční postavu, chápala bych, že někomu moje oblečení sedne. Ale moje trička velikosti malého stanu a obrovské kalhoty nepoužije nikdo. Podruhé mi z balkonu někdo odcizil za bílého dne povlečení na polštář s peřinou.
Poslední krádež mě rozesmála
Před dvěma lety jsem si pořídila pejska. Jezevčíka. Hlídač to moc není. Rád leží v posteli a spí. A když hraje televize, vůbec nevnímá, že někdo kolem domu po chodníku jde. Včera jsem vyprala jeho dva ručníky. Dala jsem je pověsit na balkon. Poté jsem šla prát další prádlo, a když jsem ho šla na balkon pověsit, ručníky byly pryč.
Chvíli se ve mně mísily pocity. Zlost z toho, že zase někdo sáhnul přes zábradlí a strhnul prádlo ze šňůry. Strach, že lidi opravdu nemají žádné zábrany. V hlavě jsem se utvrdila v tom, že je na čase nechat balkon zabezpečit skly a plechovým zábradlím z plného materiálu. Možná i mříží. A v neposlední řadě jsem dostala záchvat smíchu při představě, jak zloděj ručníky používá a utírá si s nimi třeba obličej. Já zatím používala tyto ručníky výhradně na psí zadek. Dobře tak zloději, nic jiného si nezaslouží.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].