Zuzana (33): Single život byl jednodušší. Nejsem schopná se někomu přizpůsobovat

Po ukončení vysoké školy jsem si našla podnájem a single život mě bavil. Přiznávám, že jsem občas pociťovala touhu po mužské náruči. Hlavně v momentu, kdy se mi děla nějaká nespravedlnost.

Saša (33): Máme s přítelem rozdílný pohled na svatbu. Já chci kostel, on buřty u ohně

Stačí se zamilovat a je po názoru

Nicméně jsem se věnovala kariéře, sportu a svým zálibám. Ve svém okolí mám mnoho nezadaných kamarádů, a tak jsem rozhodně samotou netrpěla. Ráno v šest hodin jsem vyrazila do zaměstnání a v pět odpoledne jsem se věnovala něčemu, co mě bavilo. Večer jsem zakončila v kavárně nebo baru s přáteli. Do postele jsem se dostala před půlnocí a ráno znovu.

Zkrátka jsem měla plný diář a rozhodně v něm nebylo místo na nudu. O víkendu jsem občas jela k rodičům nebo jsem se věnovala domácím povinnostem. Ale nejraději jsem vyrážela na víkend na zajímavá místa po Čechách. Takže jsem neměla prostor uvažovat nad tím, že bych měla mít vztah. Otázku dětí jsem neřešila. Biologické hodiny mi netikaly a spíše jsem se přikláněla k tomu, že děti spíše nechci.

Dana (44): Rozvod s manželem jsem zvládla. Víc mě bolí, že jeho nová přítelkyně mi krade tchyni

Můj život se mi líbil

Před rokem jsem potkala Tomáše a najednou vše bylo jinak. Zamilovala jsem se. Sice jsem trochu bojovala s časem, ale snažila jsem se o to, abychom se s Tomášem alespoň jednou týdně viděli. „Zuzanko, stýská se mi po tobě. Co kdybychom spolu začali žít. Každý si nechá své záliby. Jen budeme víc spolu a budeme vedle sebe usínat,“ vyjádřil své přání Tomáš. A já souhlasila.

A začalo moje osobní peklo. Každý den jsem řešila nějaké dilema. Každý den cítím, že mě společné bydlení s přítelem psychicky vysává. Ztratila jsem samu sebe. Už po několika týdnech společného bydlení jsem si jista tím, že samotné mi bylo líp. Nejsem typ na to, abych se někomu přizpůsobovala. Vadí mi chlupy v koupelně, zvednuté prkýnko na toaletě.

Gustav (33): Předstíral jsem, že jsem chudý malíř, abych vytřel zrak snobským rodičům mé přítelkyně

Drobná nedorozumění mě unavují

„Lásko, to musíš to jídlo ohřívat v mikrovlnné troubě? To je tolik práce to ohřát na pánvi? Víš, že si myslím, že je to nezdravé. To mi asi děláš naschvál,“ peskuje mě Tomáš pokaždé, když jídlo ohřeju v mikrovlnce. Tomáš má černé vlasy a jsem absolutně znechucená, když je nacházím v posteli.

A to nemluvím a tom, že se všude po bytě válí jeho věci. Asi jsem byla příliš dlouho sama. Asi nejsem partnerský typ. Ale z našeho soužití nemám radost. Věřím, že si to sedne. Ale doba, kdy jsem se viděli jednou týdně při sportu nebo si udělali hezký večer, to byla doba, která se mi líbila víc. Tak to cítím.

Viktorie (47): Kamarádka se kvůli partnerovi mění v unavenou trosku. Odejít od něj ale odmítá

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].