Anička (25): Kamarád mi dohodil snovou práci u svého táty. Pak začal tvrdě požadovat rande jako protislužbu za záchranu

Když jsem vystudovala, myslela jsem si, že najít si práci bude snadné. Měla jsem naivní představu, že když jsem vysokoškolák a mám diplom, hledání zaměstnání půjde jedna báseň. To jsem se ale velmi spletla.

David (29): Chystal jsem svatbu se zralou ženou a narazil na matčin tvrdý odpor. Raději jsem si vybral lásku a přerušil s mámou kontakt

Nemohla jsem si najít práci

Hned po státnicích a získání diplomu jsem začala obepisovat jednu firmu za druhou, ale skoro nikde se mi nedostalo odpovědi. A když už ano, obvykle jsem byla odmítnutá kvůli nedostatku zkušeností a nebo kvůli tomu, že mnou získané vzdělání nepovažovala firma za validní. Pomalu ubíhaly týdny a já jsem začínala být opravdu zoufalá. Bydlela jsem čerstvě sama, měla jsem našetřeno jen něco málo z brigád a zásoby peněz se začínaly tenčit. Přihlásila jsem se na úřad práce a doufala, že alespoň tam mi pomohou sehnat práci, ale marně.

„Bojím se, že zůstanu nezaměstnaná, bez peněz a budu se muset vrátit k rodičům,“ zhroutila jsem se jednoho dne před mými kamarády, když jsem s nimi šla ven na večeři a když jsem viděla výsledný účet, došlo mi, že za sebe skoro ani nezaplatím. Byla jsem opravdu na dně a zřejmě to na mě bylo vidět, protože kamarádi si začali vyměňovat ustarané pohledy.

Patrik (43): Bratr dělal, že nic nevidí, zatímco jeho žena ničila sebevědomí mého syna. Dnes už pro mě neexistují

Kamarád mi nabídl pomoc

„Kdybys chtěla, mohl bych se ti poptat ve firmě mého táty,“ navrhl mi opatrně můj kamarád z vysoké Ferda a pohladil mě po paži. Okamžitě jsem se na něj otočila a utřela si slzy.

„To bys pro mě udělal? Opravdu?“ rozzářily se mi oči nadějí a on přikývl. A jak slíbil, tak udělal. Během několika dní mi zajistil skvěle placenou pozici ve firmě svého táty, na kterou jsem mohla skoro okamžitě nastoupit. Byla jsem štěstím bez sebe, mnohokrát mu volala a děkovala mu za to, že mě zachránil. Pracovní místo se ukázalo být naprosto skvělým, odpovídalo přesně tomu, co jsem vystudovala, bylo ve skvělém kolektivu a za dobré peníze. Život se mi hned obrátil k lepšímu. Když mě pak asi po dvou měsících, co jsem tam pracovala, Ferda pozval na oběd, neváhala jsem ani minutu.

Božena (65): Snacha mě brala jako chůvu na zavolání. Přednost jsem ale dala vlastním povidlům a pilates

Pozval mě na rande

„Opravdu nevím, co bych bez tebe dělala… moc děkuju,“ objala jsem ho na přivítanou, když jsme se setkali. Usmál se na mě, a když se oddálil, nechal mi ruku položenou na pasu.

„Jsem rád, že jsem mohl pomoct. Říkal jsem si, že bychom si po obědě možná mohli skočit na drinky… takové menší randíčko. Co bys tomu říkala?“ mrkl na mě a pohladil mě po boku, až jsem sebou cukla. Jeho ruka na mém těle mi nebyla úplně příjemná, a tak jsem se napjala.

„Ferdo, to nevím… jsme kamarádi…“ ošila jsem se nervózně. Ferdu jsem viděla pouze jako kamaráda a nic víc a vůbec se mi nelíbilo, kam toto směřuje. Ferda si povzdychl a přivinul si mě blíže, aby mi mohl pošeptat něco do ucha.

Sylva (34): Vyměnila jsem kariéru za život na statku. Manžel ze mě ale udělal neplacenou pracovní sílu

Začal na mě tlačit

„Pamatuj, že jsem ti dohodil práci,“ řekl a mně přeběhl mráz po zádech z toho, jak u mě stojí blízko, „pomohl jsem ti v nouzi, zachránil jsem tě… za to bych si zasloužil rande, ne? Co myslíš? Podle mě mi to tak trochu dlužíš.“

Byla jsem z jeho slov tak v šoku a překvapená, že jsem se od něj odtrhla a beze slov jsem z restaurace, kde jsme měli jíst, utekla. Došlo mi, o co Ferdovi jde. Chtěl využít to, že mi pomohl, ke svým vlastním sobeckým účelům… chtěl to zneužít k tomu, aby se mi dostal blíž. Což já jsem ale samozřejmě nechtěla.

Lucie (50): Manželova smrt mě zaskočila, ale závěť byla šokem. Vůbec jsem neznala člověka, se kterým jsem prožila pětadvacet let

Mám strach, aby nezařídil můj vyhazov

Od tohoto setkání uplynuly bezmála dva týdny a já se třesu strachy, co se bude dít dál. Zařídí Ferda, aby mě vyhodili, když jsem mu nebyla po vůli? Pokusí se mě zkontaktovat znovu, aby mi vyhrožoval? Nevím a bojím se… s každým dnem v kanceláři čekám, jestli mi na stole přistane vyhazov a nebo jestli mi nepřijde pozvánka na další rande…

Nevím, jestli jsem neudělala chybu, že jsem s Ferdou nikam nešla. Možná bych ztratila víru sama v sebe, ale alespoň bych mohla s klidem spát.

Karolína (31): Celý život jsem záviděla své úspěšné sestře. Pak jsem zjistila, co se skrývá za jejím dokonalým životem

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].