Alena (51): Už půl roku hledám práci. Bohužel jsem stará a navíc žena

Je mi jednapadesát, vystudovala jsem VŠE, mluvím anglicky a německy, mám řadu manažerských kurzů – myslím, že různými certifikáty bych mohla vytapetovat menší zasedačku. Přes dvacet let jsem pracovala v obchodě, z toho posledních jedenáct na ředitelských pozicích ve dvou velkých firmách.

Vedla jsem týmy lidí, sestavovala rozpočty, jednala s důležitými klienty. Před rokem moje pozice v rámci reorganizace skončila. Dostala jsem odstupné a po letech náročné práce jsem se rozhodla dát si několik měsíců pauzu. Říkala jsem si, že s mým životopisem přece nemůže být problém najít slušnou práci. Jenže posledního půl roku hledám opravdu intenzivně a všude to bohužel skončí stejně.

Hanka (52): V padesáti letech jsem přišla o kariéru. Zachránilo mě místo domovnice, kterým jsem dřív pohrdala

Myslela jsem, že zkušenosti budou výhodou

Ze začátku jsem si nastavila laťku vysoko. Hledala jsem pozici obchodní nebo provozní ředitelky, případně seniorní manažerskou pozici. Nečekala jsem stejný plat jako předtím, ale také jsem nechtěla spadnout na polovinu. Žiji sama, jsem rozvedená, syn už je samostatný a jsem zvyklá na určitý standard. Nevidím na tom nic špatného, od pětadvaceti let tvrdě pracuji. O osmihodinové pracovní době se mi mohlo roky jen zdát.

Zpočátku jsem byla udivená, že mi na některé životopisy nepřišla vůbec žádná odpověď. Jinde jsem prošla dvěma nebo třemi koly a potom dostala zdvořilé zamítnutí. Jedna personalistka mi řekla: „Máte fantastické zkušenosti, ale firma hledá někoho dynamičtějšího, kdo poroste společně s týmem.“ Bylo mi jasné, co tím chce říct – jednoduše chtějí někoho mladšího.

Alice (40): Vždycky jsem byla součástí krysího závodu. Až ztráta práce mě přiměla uvědomit si, že jsem vlastně zapomněla žít

Ze svých požadavků jsem už slevila

Postupně jsem začala odpovídat i na pozice obchodní manažerky nebo vedoucí menšího týmu. Platově jsem šla s požadavky výrazně dolů. Přesto mám někdy pocit, že zaměstnavatele moje zkušenosti spíš děsí. „Nebudete se u nás po tak vysoké pozici nudit?“ zeptali se mě na jednom pohovoru. „Proč bych se hlásila, kdybych si to myslela?“ pomyslela jsem si, ale vyjádřila to poněkud diplomatičtěji.

Kamarádka mi doporučuje, abych vzala prakticky cokoliv a pak hledala dál. Jenže to nechci. Fakturantku dělat opravdu nebudu. Nemám nos nahoru, ale třicet let jsem budovala svou odbornost, pracovala na sobě a nyní mám vše zahodit?

Kamil (37): Když jsem skončil na ulici, máma mi zavřela dveře před nosem. Zachránil mě až muž, kterého jsem dříve nemohl vystát

Poprvé se bojím, že už jsem stará

Nejhůř na mě zapůsobil pohovor v jedné firmě, kde byli všichni, které jsem potkala, odhadem pod čtyřicet. Muž, který by byl mým nadřízeným, mohl být klidně o patnáct let mladší než já. Několikrát se mě ptal, jestli bych se dokázala přizpůsobit mladému kolektivu a rychlému prostředí. „Přece jsem posledních dvacet let nepracovala v muzeu,“ zavtipkovala jsem. Pobavila jsem ho, ale práci jsem nedostala.

Je problém v tom, že mi je přes padesát? Nebo mám velká očekávání? Úspory zatím mám, ale bezedné nejsou. Když otevřu pracovní nabídky na různých portálech, vypadá to, že si mohu vybírat, ale opak je pravdou. Práci jsem obětovala desítky let života i soukromý život a k čemu to všechno bylo? Jsem rozvedená, sama a nezaměstnaná.

Laura (66): Odkdy manžel odešel do důchodu, začal počítat peníze a každý krajíc chleba. Takhle se nedá žít

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].