Hana (23): Mám strach, že se kvůli nemoci nikdy nevdám. Stydím se za to, jak vypadám

Mám úžasnou rodinu, za kterou jsem nesmírně vděčná. Bohužel mi však osud přidělil genetickou predispozici k onemocnění spojenému s nadměrným růstem ochlupení. Každý den svádím tichý boj abych tento projev skryla, ale vím že si ho lidé všimnou a možná mě i tiše litují.

Renata (30): Nedokázala jsem se smířit s tím, že můj bývalý má nový vztah. Vymyslela jsem si nemoc

Cítila jsem se jako zrůda

Začalo to nenápadně. Myslela jsem si, že mi jen trochu víc rostou chlupy. Každý den jsem proto sahala po holítku a pečlivě si holila téměř celé tělo. Jenže se to stupňovalo. Chlupy se objevily i na tvářích, nad rtem i záda jsem měla celá ochlupená. S každým dalším pohledem do zrcadla jsem se propadala hlouběji do depresí a připadala si jako zrůda. Ve škole jsem navíc musela čelit krutým poznámkám na svůj vzhled.

Jasmína (42): Babička mistrovsky skrývala svou nemoc. Pravdu jsme odhalili až při úklidu jejího bytu

Marně jsem bojovala s vedlejšími účinky léků

Mamka mě vzala k lékaři a začal dlouhý proces nejrůznějších testů. Nakonec přišel verdikt. „Máte hirsutismus.“ Chvíli jsem mlčela. „Je na to nějaký lék?“ zeptala jsem se s nadějí.
Doktor se na mě podíval a odpověděl: „Ano, ale nemusí vás toho zbavit úplně. Doporučuji zvážit i kosmetické zákroky, například laserovou epilaci.“

Celá zpocená jsem odešla z ordinace s odhodláním postavit se téhle nemoci čelem. Podstoupila jsem kosmetická ošetření a začala brát předepsané léky. Jenže vedlejší účinky byly kruté. Neustálá nevolnost, přibírání na váze, nové kožní problémy. Chloupků sice ubylo, ale za cenu nadváhy a dalších zdravotních komplikací.

Ilona (27): Jeden článek s pochybnými informacemi přivedl mojí mámu až do nemocnice

Nemoc měla velký vliv na mojí psychiku

Cítila jsem se strašně ošklivá. Nakonec jsem vyhledala psychologickou pomoc a byla to jedna z nejlepších věcí, které jsem pro sebe mohla udělat. Pomohlo mi to, protože jsem se ocitla na samé hraně svých myšlenek o životě.

Žádný muž se mě nikdy nedotkl, a přitom jsem tak zoufale toužila být pro někoho krásná. Ale jak bych to mohla očekávat od druhých, když jsem se sama tak necítila!

Jasmína (42): Babička mistrovsky skrývala svou nemoc. Pravdu jsme odhalili až při úklidu jejího bytu

Rodiče se kvůli mě zadlužili

Jednoho rána za mnou přišla mamka s nečekanou zprávou. „Přeci jen existuje účinná možnost léčby ale je v zahraničí.“ „Mami vždyť to bude stát spoustu peněz,“ namítla jsem.
Mamka se na mě jen usmála a spiklenecky mrkla. „Prodala jsem auto.“

Chtěla mi pomoci za každou cenu. A tak jsme vyrazily do Rakouska za uznávaným odborníkem. Léčba začala okamžitě ale zároveň jsem se dozvěděla něco šokujícího. Vlivem hormonálních léků byly mé játra i ledviny poškozené.

Strávila jsem měsíc v sanatoriu, kde mě dávali dohromady. Po půl roce jsem konečně viděla neuvěřitelné výsledky. Jenže naše úspory se tenčily. Rodiče se nakonec rozhodli vzít si půjčku, aby mi pomohli k normálnímu životu.

Petra (52): Neveselé dětství ovlivnilo celý můj život. Nechci se starat o nemocnou matku, která mi způsobila mnoho bolesti

Bojím se, že se nikdy nevdám

Po roce jsem se vrátila do normálního života a všechno najednou vypadalo dobře. Chloupky mizely a já si chtěla vyzkoušet aspoň jedno rande. Přes seznamku jsem vyrazila na večeři s prvním klukem. Skvěle se s ním povídalo a byl naprosto okouzlující. Na chvíli jsem měla pocit, že se někomu líbím. Sešli jsme se i podruhé a potřetí. Pak se ale neozval. „Nevadí,“ řekla jsem si a zkoušela hledat dál. Mám přece dost času někoho normálního najít.

Jenže co čert nechtěl, chloupky se začaly znovu objevovat. Stejně jako v pubertě. A rodiče už na další léčbu neměli. Doufám, že si na ni vydělám sama a jednou jim všechno splatím. Teď se jen bojím, že se nikdy nevdám.

Další příběhy ze života →

Pavel (22): Mámě je pětačtyřicet a flirtuje s mými kamarády. Já se z toho snad zvencnu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].