Hana (56): Kolega, kterého jsem zaučovala, je nyní mým šéfem. Jeho arogance mě dohání k šílenství

Když k nám před pěti lety nastoupil Tomáš, bylo mu osmadvacet a o našem oboru toho věděl hlavně hodně teoreticky. Ukazovala jsem mu programy, vysvětlovala postupy a několikrát zachraňovala situace, kdy něco pokazil. Byl ale chytrý, rychle se učil, měl ambice a také věděl, s kým jít na kávu, koho pochválit… Když se před půl rokem uvolnilo místo vedoucího našeho oddělení a Tomáš ho dostal, trochu mě to vykolejilo, ale nakonec jsem mu upřímně pogratulovala. Tolik věcí jsem tehdy netušila…

Aleš (29): Podcenil jsem raněnou pýchu své šéfové. Po rozchodu mi ze života udělala peklo a systematicky mě ničila

Začal mě opravovat

První týdny byly v pohodě. Často se mnou některé postupy a problémy konzultoval a dával najevo, že si mých zkušeností váží. Časem ale začal zavádět nové postupy. Některé dávají smysl, jiné jsou i podle kolegů naprosto zbytečně komplikované. Když jsem jednou udělala úkol způsobem, jakým ho dělám posledních deset let, vrátil mi ho. „Hani, přečti si laskavě zadání a dodrž ho!“ upozornil mě docela kousavě.

„Ten starý postup fungoval rychleji a bez problémů,“ namítla jsem. Tomáš mi dal najevo, že o věci nemíní diskutovat. Zatímco já vysvětlovala, otočil se ke mně zády, začal si nalévat kávu! Pak jen zabručel „hmm“ a odešel. Podotýkám, že jsem nejen služebně starší, ale máme i stejné vzdělání a jsme stejně jazykově vybavení. Nejen proto bych uvítala trochu respektu.

Eva (39): Povýšení mi zničilo dlouholeté přátelství. Kamarádka moji novou pozici a vyšší plat neunesla

Výsledky mu upřít nemohu

Nejhorší je, že nemůžu tvrdit, že je špatný šéf a nemá výsledky. Je schopný, umí jednat s vedením a dokázal prosadit věci, o kterých jsme my ostatní roky jen mluvili. Jeho chování k podřízeným, a nemyslím tím jen sebe, ale za jeho „tahem na branku“ poněkud pokulhává. Nedávno mě úplně rozhodil při hodnoticím pohovoru.

Seděl proti mně s formulářem a mezi řečí poznamenal, že bych měla zapracovat na „větší flexibilitě“. „Svět se mění. Nemůžeme dělat věci pořád stejně jen proto, že jsme je tak dělali deset let,“ vysvětlil mi tónem, jako bych byla poněkud natvrdlá. Zeptala jsem se, jestli má nějakou konkrétní výhradu či příklad, že bych vše ráda lépe pochopila. A také jsem se zeptala, zda je tedy nespokojený s výsledky.

„O výsledcích se teď nebavíme. Bavíme se o přístupu,“ řekl a začal něco zapisovat do formuláře. „Takže výsledky mám dobré, ale problém je, že občas řeknu svůj názor?“ zeptala jsem se. Tomáš se ušklíbl. „Teď jsi to vystihla, tak si to prosím pamatuj.“ V tu chvíli jsem měla opravdu co dělat, abych se ovládla.

Marta (33): Udělala jsem životní chybu. Pomohla jsem kamarádce najít práci a ona mě bezcitně zničila

Možná v tom mám svůj díl

S kolegy jsme se o Tomášovi samozřejmě bavili a nejsem jediná, komu vadí, že se od povýšení tak změnil. Zároveň si dávám pozor, abych nevypadala jako uražená hysterka. Šéfové ho mají rádi, prostě v tom umí chodit.

Ale i tak si myslím, že nemusím snášet tón a způsob, jakým se mnou mluví, když mi ještě před pár lety visel na rtech a večer mi psal, zda to či to udělal správně. Štve mě, že vůbec nevím, jak se k němu teď chovat. Nechci si nechat všechno líbit, ale zároveň nechci, aby každou mou připomínku bral jako důkaz, že mám problém s tím, že je můj šéf.

Tomáš (37): Opustil jsem snoubenku kvůli kariéře. Po deseti letech se mi do života vrátila jako má přísná šéfka

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].