Eva (39): Povýšení mi zničilo dlouholeté přátelství. Kamarádka moji novou pozici a vyšší plat neunesla

S Alenou jsme pracovaly v jedné kanceláři přes pět let. Všichni kolegové o nás mluvili jako o nerozlučné dvojce – společné obědy, víkendy, vzájemná pomoc při mém těžkém rozchodu i jejím stěhování. Když se začalo šuškat o povýšení na vedoucí pozici, obě jsme cítily napětí. Já jsem v práci nechávala maximum, brala si přesčasy a nejsložitější projekty, zatímco Alena brala zaměstnání s nadhledem a po pracovní době už nic neřešila. Přesto mi v den, kdy mi šéf nabídl povýšení s výrazným zvýšením platu, bušilo srdce radostí. Hned jsem Aleně nadšeně psala, že to musíme oslavit.

Petr (45): Kvůli povýšení jsem málem přišel o dobrou kamarádku. Nakonec jsem se rozhodl nehrát špinavou hru

Zlomový okamžik

Její odpověď přišla až po několika hodinách a byla nečekaně chladná. Prý je unavená a slavit nepůjde. První dny v nové roli byly sice plné stresu, ale i nadšení z vlastní kanceláře.

Radost se však rychle vytrácela, protože Alena se mi začala okatě vyhýbat. Už nechodila na kávu a komunikovala se mnou jen stroze e-mailem. Brzy se k tomu přidaly i jízlivé poznámky před ostatními kolegy o tom, jak mi nová výplata stoupla do hlavy a jak si teď musím kupovat drahé věci, abych vypadala profesionálně.

Veronika (26): Moje povýšení rozpoutalo doma peklo. Manžel chce služku, ne úspěšnou ženu

Hořká pravda

Rozhodla jsem se s ní po pracovní době promluvit. Na moji otázku, co se děje, mi chladně odvětila, že jsem teď její šéfová, a ne kamarádka. Marně jsem ji přesvědčovala, že se nic nezměnilo. Vyčetla mi, že mám teď peníze, kancelář a rozhoduji o ní, zatímco ona zůstala na stejném místě.

Prý nemám čekat, že bude skákat radostí, když jsem ji nechala za sebou. Atmosféra v kanceláři dál houstla a já se kvůli jejím pomluvám začala v práci cítit osamělá a izolovaná.

Hana (32): Myslela jsem, že budeme tým v práci i v životě, ale on mě kvůli povýšení zradil

Pokus o usmíření

Blížily se její narozeniny a já chtěla naše přátelství zachránit. Koupila jsem jí krásný náhrdelník, po kterém už dříve toužila, a nechala ho s přáním na jejím stole. Místo radosti jsem se však dočkala jen chladného odmítnutí. „Děkuji, ale nemusíš mi nic kupovat, abys mi dokázala, že na to teď máš,“ řekla mi tvrdě a krabičku ani neotevřela. V tu chvíli ve mně něco prasklo. Odpověděla jsem jí, že dárek nebyl projev chlouby, ale pozornost pro kamarádku, která už tu ale zjevně není.

Otočila jsem se a odešla. Přestože mám skvělou práci a dobré peníze, úspěch chutná hořce, když ho nemáte s kým sdílet. Naše dlouholeté přátelství ztroskotalo na žárlivosti. Svého rozhodnutí jít za kariérou sice nelituji, ale mrzí mě, že se z blízkého člověka stal cizinec. Dnes už vím, že nemá smysl se vzdávat vlastních snů jen proto, aby se druzí necítili špatně. Musím se zkrátka naučit jít dál sama.

Magdaléna (34): Myslela jsem, že jde o povýšení, ale získala jsem mnohem víc. Se šéfem teď sdílím i rána

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].