Poválečný osud pětileté dívky: Na útěku před Rudou armádou skončila v kasárnách, pak ji unesli a trestali za němčinu

Na útěku před Rudou armádou: Pětiletá Luise žila v kasárnách, odkud ji ukradla nová rodina
Zdroj: Wikimedia Commons/John Vachon, Public domain

Pětiletá Luise Quitsch patřila mezi děti, které Rudá armáda násilím poslala do Litvy, kde se jich často ujali špatní lidé. Dodnes si vzpomíná, jak musela za trest klečet na hrachu. Co se stalo s jejími sourozenci?

Kamil Šivák
Kamil Šivák 31. 10. 2022 16:00

Když se v zimě 1945 začali k pruské vesnici Schmesternhoff přibližovat Rusové, znamenalo to pro všechny obyvatele, že se musí ihned sbalit a odejít. O Rudé armádě a jejich zvěrstvech totiž mezi lidmi koloval bezpočet zkazek. Místní gauleiter Koch, což byl vůdce regionální pobočky NSDAP, ale s evakuací nesouhlasil...

Útěk před Rudou armádou

Koch věděl moc dobře, proč zakazuje evakuaci. Chtěl mít volný průjezd, aby nejprve zachránil sám sebe. Další povolení k odjezdu pak přicházela velmi sporadicky. Luisina teta ho již měla, a tak za ní přišla dívčina matka, jestli by nevzala s sebou i její děti. Teta to však odmítla. Jít směla jenom Luise.

Pohybovaly se pouze po lesích, neboť silnice byly stále bombardovány. Teta také pětileté Luise Quitsch neustále opakovala, ať si pamatuje, jak se jmenuje. Pro případ, že by se třeba ztratily, nebo došlo k něčemu horšímu.

Dívka a sovětské tanky

O něco později je dostihly sovětské tanky. Luise si pamatuje, že na nich měli jezdit “takoví malí vojáci”. Silně jim páchly nohy, které měli omotané hadry. Tehdy ještě nechápala, proč ženy křičí, když je vojáci chytí. Až v dospělosti jí došlo, že je znásilňovali. A pak se najednou z nebe spustily bomby. Jako zázrakem přežila. Všude okolo ní se válely mrtvoly.

Co bylo dál, to už si nepamatuje. Ví jen, že se vůbec nebála. Pak se ocitla v domě s dalšími dětmi. Všechny plakaly, protože měly žízeň a hlad. O něco později si pro ni přišli vojáci, s nimiž odjela do Kaunasu, kde skončila ve vojenských kasárnách za ostnatým drátem.

Ukradené dítě

Jeden ze sovětských vojáků z kasáren měl mladou přítelkyni. Té se pochlubil, že tam mají malé dítě. Když se na Luise přišla podívat, zalíbila se jí natolik, že o ní řekla svým rodičům. Ti se rozhodli holčičku adoptovat. Jen ne obvyklým způsobem. Nalákali ji sladkostmi a jakmile prošla dírou v plotě, prostě ji ukradli. Zpočátku Luise ukrývali u přátel na venkově, pak se ocitla u nich doma.

Nutili ji mluvit litevsky, takže když Luise náhodou uteklo německé slovo, musela za trest klečet na hrachu. Přesto se cítila šťastná. Teplé jídlo a čistá postel udělaly své. O tom, co se stalo s jejími sourozenci, se dozvěděla téměř po půl století. Dva skončili v Polsku. Nejstarší bratr byl zajat Sověty, pak se vrátil do Německa. Druhý bratr zmizel a starší sestru Hildu potkal podobný osud jako Luise.

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Druhá světová válka

Wielkahistoria.pl:Poruszające wspomnienia "wilczego dziecka". Porwali mnie, kazali klęczeć na grochu. Byłam im ogromnie wdzięczna

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články