Facebook
Instagram
Od úmrtí „národní vdovy“ Gusty Fučíkové uplyne 25. března 34 let. Byla příkladnou socialistickou ženou a funkcionářkou všech možných i nemožných ženských organizací. Jaké jsou její zásluhy a čím si získala všechny výsady, kterých se jí dostávalo? Opravdu pramenila většina z nich jen z krátkého manželství s Juliem Fučíkem?
Gusta (vlastním jménem Augusta) Fučíková se narodila 28. srpna 1903 stejně jako většina příštích komunistických aktivistů do dělnické rodiny. Maminka jí zemřela brzy a mladé dívce se s macechou nepodařilo navázat příliš vřelý vztah. Vystudovala obchodní akademii, přihlásila se i na vysokou školu, ale její studentské ambice vzaly brzy za své. Dva roky po maturitě se potkala se svým doslova osudovým mužem Juliem Fučíkem, s nímž o několik let později začala i žít. „Papír”, tedy svatbu, ke svému soužití nepotřebovali.
Pro peníze, nebo z lásky?
Sňatek nakonec přece jen proběhl, ale až v roce 1938, tedy v předvečer druhé světové války. Spekuluje se o tom, že víc než nehynoucí láska táhla budoucí manžele k oltáři špatná finanční situace a možnost získat novomanželské výhody v podobě příspěvku na vybavení bytu. Gusta v té době už měla za sebou práci překladatelky z ruštiny na ruském obchodním zastupitelství a ve výčtu jejích zaměstnání bychom našli také také místo úřednice na Ministerstvu školství a národní osvěty. Žádné velké bohatství však z takové práce nekoukalo, a tak se mladý pár, zapálený pro myšlenky komunismu, protloukal, jak to jen šlo.
Před kým se vlastně Fučík ukrýval?
Ani budoucí manžel a zdroj pozdější slávy Gusty Fučíkové Julius si nežil na vysoké noze. Jako novinář z celého srdce obhajoval Sovětský svaz, pro komunistické myšlenky doslova dýchal, což za první republiky ještě nebylo tak docela bezpečné. Dokonce si v té době odseděl svůj první, i když krátký, trest za vykřikování komunistických hesel. Později se začal skrývat za identitu profesora Horáka, což byla maska, kterou využil i za druhé světové války, kdy mu již šlo skutečně o život. Jak ale jeho přátelé tenkrát částečně žertem říkali – šlo o to, zda se před válkou skrýval víc před policií, nebo před Gustou...
Zatčení manželů Fučíkových
Ať už k tomu budoucí manžele dovedlo cokoliv, ke sňatku nakonec přece jen došlo. Přišla ale také druhá světová válka a Fučíkovi, zapojení do komunistického odboje, měli na kahánku. Na nejhorší došlo 25. dubna 1942 – byli docela náhodou zatčeni při prohlídce bytu jednoho z jejich přátel a následovaly kruté výslechy, jimž podle všeho ani jeden nepodlehl.
Vrátila se jen Gusta
Zatímco Julius Fučík se konce války nedožil a byl zavražděn v koncentračním táboře Plötzensee, jeho manželka se z Terezína vrátila. Mohla pečovat o manželův odkaz a podílet se na budování jeho kultu. A to jí přineslo nejedno ocenění, funkci a také slávu. Ačkoliv mnozí se jejímu počínání spíše vysmívali, vládnoucí straně se její přístup i manželův odkaz více než hodily. Gustě se tak dostalo masivní podpory.
Profesionální funkcionářka
Abychom ale Gustě Fučíkové nekřivdili – ona skutečně pracovala, účastnila se činnosti mnoha ženských a mírových organizací, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Po válce pracovala jako redaktorka nakladatelství Svoboda a hlavně se věnovala propagaci díla svého zemřelého manžela. Kdo by neznal alespoň název Fučíkovy knihy Reportáž psaná na oprátce, sestavené z motáků vynesených z vězení za okupace? I to je zásluha jeho vdovy Gusty. Mimo to vydala také vlastní vzpomínky na pětileté manželství s komunistickou ikonou – Vzpomínky na Julia Fučíka a Život s Juliem Fučíkem. A to i přesto, že jejich vztah i manželství přátelé Fučíkových popisovali jako, vkusně řečeno, volný.
Poslankyně Fučíková
Gusta Fučíková se také na deset let stala poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde zasedala v letech 1971–1981, byla předsedkyní Rady československých žen, členkou Ústředního výboru Komunistické strany Československa, místopředsedkyní Mezinárodní demokratické federace žen a funkcionářkou mnoha dalších organizací...
Profesionální vdova
Všude byla přijímána jako vdova po Juliu Fučíkovi – kdo ví, kolik z těchto funkcí a ocenění (byla nositelkou Řádů republiky, práce, Klementa Gottwalda i Vítězného února) by získala jako vdova po jakémkoliv jiném odbojáři. Julius Fučík měl ale oproti jiným, kteří také nezradili a později zemřeli v šílených podmínkách koncentračních táborů, jednu velkou výhodu – byl novinářem, vládl slovem a dokázal svoje schopnosti využít i k dokonalé sebeprezentaci. Vdova pak dokázala tyhle jeho schopnosti zúročit, a to jí nejde upřít.
Zbyly jen vzpomínky...
Národní nebo také profesionální vdova, jak se Gustě Fučíkové přezdívalo, skončila poměrně smutně. Ke stáří se účastnila přednášek ve školách i na stranických akcích, kde stále dokola vyprávěla příhody ze svého života s Juliem Fučíkem. Kdo navštívil dvě nebo tři podobné akce, mohl se přesvědčit, že není co nového povídat. Navíc se pomalu blížila listopadová revoluce a nálada ve státě se přece jen měnila. A tak se pozornost obracela jiným směrem než k hrdinství a patřičně upravené pietě jejího muže. Gusta Fučíková zemřela 25. března 1987, bylo jí 83 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Gusta Fučíková, Julius Fučík
Archiv.ucl.cas.cz: Rudé právo 26. března 1987: Zemřela soudružka Gusta Fučíková
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
