Temná historie gulagů: Dřina v nelidských podmínkách a pro mnoho žen smrtelná kolymská tramvaj

Za architekta gulagů je považován revolucionář Vladimir Lenin, do hrůzné podoby je však “vylepšil” až diktátor Stalin. Ve více než třiceti tisících zařízeních si tak vězni odpykávali mnohaleté tresty třeba za nevhodné žertování v opilosti, či pozdní příchod do práce.

Mohlo by Vás zajímat:

Tragický osud dětí gulagu: Josif Stalin posílal do táborů i batolata, jejich mrtvoly končily v sudech

Počátky gulagů

Jak již bylo řečeno výše, největší podíl na gulazích nese Stalin, nápad ale vzešel z Leninovy hlavy. Když v roce 1917 převzali komunisté moc, bylo potřeba vytvořit zařízení, kam by se mohli posílat třídní nepřátelé. O dva roky později přijalo Prezidium Všeruského ústředního výkonného výboru dekret o vzniku táborů nucených prací. Ten začal platit 15. dubna 1919. V roce 1921 bychom po celém Sovětském svazu napočítali 84 táborů.

Když však Lenin v roce 1924 zemřel, dostal Stalin zcela volnou ruku. Domníval se, že gulagy by mu mohly pomoci k růstu SSSR. Nastal totiž čas strategií, pětiletek a kolektivizace zemědělství. Kdo se tak odvážil vystoupit proti jeho politice, měl to spočítáno na několik let dopředu.

Mohlo by Vás zajímat:

Stalin a jeho věrné ženy: Po diktátorově loži následovala záhadná úmrtí nebo gulag

Stalinova velká čistka

Když se Stalin rozhodl mezi roky 1936 až 1938 zbavit všech nepohodlných lidí, začaly se gulagy velmi rychle plnit. Brzy jich v Sovětském svazu fungovalo třicet tisíc. Pojaly 15 až 18 milionů vězňů, kteří v nich dřeli v otrockých podmínkách. A to bez nároku na přestávku, jídlo ani lékařské ošetření. Mnohdy také ti slabší čelili násilí ze strany dozorců i svých spoluvězňů.

Jeden z vězňů, komunistický spisovatel Jacques Rossi, napsal, že gulag měl jediný cíl, proměnit lidské stvoření na poslušnou a páchnoucí lidskou hmotu. K dispozici nebyly ani odpovídající nástroje. Při kopání kanálů používali jen krumpáče nebo vlastní ruce. Kdo makal jako šroub, dostal maličký příděl jídla. Kdo nestíhal, šel spát hladový.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivá svědectví ze severokorejského vězení: Mlácení polenem, vyražené zuby a 1000 dřepů

Chléb jako zdroj života v gulagu

Polský státní úředník Kazimierz Zarod, který byl do tábora poslán poté, co Sověti v roce 1939 vtrhli do jeho vlasti, vzpomínal, že si každý vězeň úzkostlivě střežil své malé příděly jídla. Chléb byl zdrojem života v gulagu. Pokud byl odhalen zloděj, jeho spoluvězni ho nemilosrdně zbili.

V táboře zažívaly peklo i ženy. Často byly vystaveny sexuálnímu zneužívání od dozorců i vězňů. Elena Glinka nikdy nezapomněla na takzvanou kolymskou tramvaj. Muži začali tahat ženy za vlasy a kroutit jim ruce. Vlekli je trávou do budovy, kde je znásilnili. Kdo se jim postavil na odpor, byl sražen na zem. Jedna žena musela posloužit až dvanácti mužům. To byla kolymská tramvaj. Pak je polévali studenou vodou. Ty, které umřely, odvlekli za nohy ven, přeživší se vrátily do svých ubikací.

Éra gulagů skončila až po Stalinově smrti. Nikita Chruščov sice zahájil destalinizaci, pracovních táborů se ale tak úplně nezbavil. Ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v nich byli drženi takzvaní rozvraceči státu. Patřili mezi ně zejména agitátoři, spisovatelé, básníci, disidenti a kněží.

Zdroj informací: 

Wikipedia.org: Gulag 

Allthatsintertesting.com: The Bloody History Of The Gulag, The Massive Prison System Of The Soviet Union 

Galerie Gulagy: Nástroje strachu Stalinova režimu

+ 5 fotek + 6 fotek