Výročí smrti Anežky Hrůzové: Falešné obvinění zničilo Leopoldu Hilsnerovi život, zemřel jako žebrák ve Vídni

Místo činu bylo zvláštní nejen hrůzným nálezem, ale i dalšími momenty. Tak třeba šátky, které měla Anežka Hrůzová v osudný den u sebe, byly pečlivě složeny a uloženy pod stromek asi pět metrů od těla. Také její sukně někdo položil dál od nešťastné Anežky a zástěru našli po dalších 30 metrech. Složil snad v klidu a pečlivě její oblečení právě vrah? Navíc se ještě našel kus zednické zástěry, do které pachatel otřel zakrvácený nůž. Bylo by asi logické, kdyby v té chvíli padlo podezření na Anežčina bratra Jana, který se právě tímhle řemeslem živil...

Mohlo by Vás zajímat:

Český kníže Břetislav II.: Pořádal hony na židy, sám zemřel při atentátu v lese

Antisemitismus v Polné

Mezi lidmi ale panovala jiná nálada a židé byli bohužel první na řadě. Zejména ve chvíli, kdy lékař otočil tělo, jež původně leželo na břiše, a objevil příčinu smrti – dlouhý a hluboký řez na krku. K tomu se na místě činu nenašla téměř žádná krev. V tu chvíli byl k hrůze z rituální vraždy, připomínající židovské košer zabíjení zvířat, už jen malý krůček – a někdo z davu tuhle myšlenku vyslovil nahlas…

Lid vybral vraha

Netrvalo to dlouho a dav si vybral mladého muže Leopolda Hilsnera, kterého označil za vraha. Pravdou je, že mladý muž neměl nejlepší pověst, ničím se nevyučil, toulal se krajinou a střídal příležitostné práce. U ničeho dlouho nevydržel. Když se hledal viník, byl tedy první na řadě, navíc ho prý v den vraždy spatřili poblíž místa činu.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena Bušová: Meziválečná filmová hvězda první velikosti, kterou zničil její židovský původ i komunistický režim

Pochybností bylo mnoho...

A tak putoval do vazby. I tehdy už měl ale strážmistr Klenovec, který se k případu dostal jako první, velké pochybnosti. Za prvé tu byly dva dny, po které Anežka nepřišla z práce domů a matka ji nehledala. Za druhé se objevovaly podivné zvěsti o Anežčině bratru Janovi. Nechtěl sestře vyplatit podíl z dědictví po otci, který mimochodem zemřel také za velmi podivných okolností, a šeptané podezření tehdy padlo právě na Jana. A za třetí, svědkyně, která lesem v době vraždy procházela, potkala podivně se chovajícího silného vysokého muže bez vousů, zatímco zadržený mladík byl jeho pravým opakem. Navíc na Anežčině pohřbu se její bratr objevil se šátkem na krku, který do té doby nenosil, a pravou ruku si stále zakrýval. Proč?

Chyba lékařů

Opravdu medvědí službu řádnému a spravedlivému vyšetření celého případu udělali lékaři u pitvy. Zatímco by měli být nestranní a posuzovat tělo jen z lékařského hlediska, podle zpráv, které nakonec vydali, už byli ovlivněni myšlenkou rituální vraždy a zjevně se jí také alespoň zčásti řídili. A i tohle byla část základu, který vedl k Hilsnerovu odsouzení, i když podezřelých z blízkého a vzdáleného okolí bylo mnohem víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Zapomenutý případ kanibalismu v Třebíči: Židé byli uzeni, krájeni a prodáváni překupníkům se psím masem

Zaujatý soud

Ani soud, který proběhl v říjnu toho roku v Kutné Hoře, nebyl k Leopoldu Hilsnerovi o nic objektivnější. Zdálo se, že zaujatý je i sám soudce. Rodina Hrůzových svěřila svoje zastupování do rukou zkušeného advokáta Karla Baxy, poslance říšského sněmu. Hilsnera zastupoval mladý advokát Zdeněk Auředníček, který si k němu nenašel příliš kladný vztah, a navíc byl pod velkým tlakem kutnohorské veřejnosti. Přece jen hájil už předem vlastně odsouzeného „vraha”.

Hilsner byl odsouzen předem

K nezaujatému rozhodování vlastně ani nedošlo. Diváci byli jasně proti Hilsnerovi, svědci si často vymýšleli, lhali a obžaloba se jen snažila poskládat střípky, které se jí hodily, do jednoho příběhu – Leopold Hilsner je vrah. Jeho obhájce prakticky nedostal žádný prostor. A tak se stalo to, co se stát muselo – Hilsner byl odsouzen k trestu smrti oběšením.

Mohlo by Vás zajímat:

Mládí T. G. M.: Místo gymnázia zamířil do zámečnické dílny. Pak se všechno otočilo

Masarykova přímluva a dvě císařské milosti

Proti rozsudku se postavil mimo jiných také T. G. Masaryk, který se jednak snažil očistit jméno Čechů, nařčených z uspořádání rituální vraždy, a jednak se postavil za samotného neprávem odsouzeného. Nesetkal se ale s pochopením. Nicméně vytrval, a i když bylo potřeba ještě mnoho měsíců, článků a další soudní jednání, veřejnost pomalu od rituální vraždy ustoupila.

Nic to ale nezměnilo na tom, že Leopold Hilsner podle rozhodnutí soudu stále patřil na šibenici. Té ho zbavil až samotný císař František Josef I. milostí podmíněnou tím, že dožije ve vězení. Ani to se ale nestalo a další milostí, tentokrát udělenou v roce 1918 císařem Karlem I., byl domnělý vrah propuštěn na svobodu.

Konec Leopolda Hilsnera

Osudem těžce zkoušený muž si změnil příjmení na Heller. Odjel do Vídně, od které si sliboval bohatší a lepší život, ale stejně jako v Čechách, ani tady se mu nedařilo o moc lépe. Žebral, pracoval jen příležitostně, a to až do své smrti v roce 1928...

Mohlo by Vás zajímat:

Výročí narození Aťky Janouškové: Z Národního divadla ji vyhodili kvůli židovskému původu

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Leopold Hilsner, Hilsneriáda, Anežka Hrůzová

Jiří Kovtun: Tajuplná vražda - Případ Leopolda Hilsnera