Facebook
Instagram
Do chudé rodiny Masaryků se 7. března 1850 v Hodoníně narodil syn Tomáš Jan – ten Tomáš Masaryk, který pak jako výraz úcty ke své milované ženě přijal i její příjmení Garrigue. A o několik let později se stal prvním prezidentem Československa, prezidentem osvoboditelem a tatíčkem národa. Do té doby ale ještě musel mnohé stihnout…
Ryzí Čech Tomáš Jan Masaryk se za Rakouského císařství narodil matce, která místo češtiny preferovala němčinu, a negramotnému otci, jenž pocházel ze Slovenska. I přesto se z jejich syna stal vzdělaný člověk, hodný toho, aby se postavil do čela státu, který v době jeho narození ještě neexistoval. Musel se o to ale sám přičinit, protože jeho rodiče měli dost starostí se zabezpečením i ostatních dvou dětí alespoň do té míry, aby nebyl velký hlad. Tomáš proto ani nedokončil gymnázium a odešel do učení za zámečníka a pak kováře. K řemeslu ho to ale netáhlo, a tak začal učit a připravoval se na studium na brněnském gymnáziu.
Podpora na studiích
Mladého muže se rozhodl podporovat policejní ředitel Anton Le Monnier, jehož děti doučoval. Umožnil nadějnému Masarykovi absolvovat gymnázium ve Vídni. Následovala Filosofická fakulta – také ve Vídni, hlavním městě tehdejšího mocnářství. V Čechách toho tedy moc nepobyl. Z rodiny policejního ředitele Monniera se později jako učitel „stěhoval” k Schlessingerům – a i tady s ním byli spokojeni. Jejich syn bez problémů odmaturoval a tatínek pochvalou nešetřil. A tak se Masaryk, ještě před svým odjezdem za dalším studiem do Lipska, nejprve podíval do Itálie.
Milovaná Charlotta
Pak už ale přišla další cesta, tentokrát právě do Lipska, kde potkal svoji životní lásku Charlottu Garrigue. Byla to dívka narozená v Brooklynu spolumajiteli pojišťovny Germania, který sice pocházel z jihofrancouzské rodiny, ale narodil se v Dánsku. Její matka byla zase chicagská rodačka, takže i Charlotta měla doslova mezinárodní původ.
Chudí Garrigue Masarykovi
První měsíce manželského života nebyly pro Masarykovy příliš bohaté. Žili ve Vídni a budoucí prezident se snažil peníze sehnat učením, publikováním textů, ale ne vždy to stačilo. Musel si proto i půjčovat. Navíc dokončoval docenturu a brzy se, pouhý rok po sobě, narodily dvě děti – Alice a Herbert. Situace se zlepšila, když dostal místo mimořádného profesora na univerzitě v Praze, kam se také s rodinou přestěhoval. Později zde přišly na svět další dvě děti – Jan a Olga.
Zatracovaný Masaryk
Myslet si ale, že už v té době platil Masaryk za člověka, s nímž by si lidé nedovolili diskutovat, by byl velký omyl. Naopak, právě v té době si svým poněkud netradičním přístupem k životu, církvi i studentům, získal mnoho odpůrců, až nepřátel. Problémy si přidělal také svým postojem k rukopisům Královéhradeckému a Zelenohorskému, na které se odmítal dívat romanticky vlasteneckýma očima, ale trval na vědeckém přístupu. Mezi vlastenci se tak zčistajasna stal zrádcem. Do svízelné situace se dostal i v době, kdy se zasazoval o obnovu procesu s Leopoldem Hilsnerem – tehdy dokonce uvažoval o emigraci do Ameriky. Setkával se ale také s lidmi, kteří jej podporovali a souhlasili s ním. Byli to hlavně mladí lidé, studenti a spolupracovníci časopisů, do nichž přispíval.
Čtyřicetiletý politik
Kolem roku 1890, tedy ve svých čtyřiceti letech, vstoupil v barvách Mladočechů do politiky, dokonce byl zvolen do českého zemského sněmu i do Říšské rady. Po třech letech se ale rozešel s vedením strany a vzdal se i mandátů. Založil si vlastní Realistickou stranu a znovu zamířil do Říšské rady. V té době byl ještě zastáncem zachování Rakouska-Uherska, jen v pozměněné, reformované podobě. O několik let později však bylo všechno jinak.
Rozbít Rakousko-Uhersko!
Přišla první světová válka a Masaryk pochopil, že držet Rakousko-Uhersko by byla chyba. Začal bojovat za samostatný stát. Odjel na přednáškovou cestu po Evropě, ale domů se už vrátit nemohl. Zůstal nejprve ve Švýcarsku, později se spolu s Edvardem Benešem přestěhovali za Milanem Rastislavem Štefánikem do Francie. Poté zamířil do Londýna a následně do Ruska, kde se podílel na vzniku Československých legií. Už tady byl oslavován jako prezident, ačkoliv ještě nebyl stát, v jehož čele by stanul.
Poslední velká cesta
Z Ruska ještě vedla, před vznikem Československa, jedna dlouhá cesta do Ameriky. I tady Masaryk jednal s nejvyššími, byl oslavován a uznáván. Tou dobou mu už táhlo na sedmdesátku, ale na své píli neubíral, a tak se mu o své pravdě – tedy nutnosti rozbít Rakousko-Uhersko a založit nový stát Československo – povedlo přesvědčit i amerického prezidenta Woodrowa Wilsona.
Další osudy Tomáše Garrigua Masaryka už notoricky známe. Jako první československý prezident se stal doslova ikonou, kterou ctíme dodnes – stal se šedovlasým mužem na koni.
Zdroje informací:
Tg-masaryk.cz
Temata.rozhlas.cz: Život tatíčka národa
Wikipedia.cz: Tomáš Garrigue Masaryk, Charlotta Garrigue-Masaryková
