Iva (30): Ženichův bratr mi zamotal hlavu týden před svatbou. Celá rodina mě zavrhla

Petr je fajn a až donedávna jsem byla přesvědčená, že je to ta správná volba. Vždyť jsem do něho zamilovaná! Ale asi ne tak, aby mě neokouzlil někdo jiný…

Laďka (39): Hledala jsem partnera, on jen zábavu bez závazků. Jeho vypočítavost mě úplně šokovala

Do roka a do dne

To jsem tak jednou šla na sraz se spolužačkami a nestačila jsem zírat! Všechny do jedné – bylo nás pět, takže beze mne čtyři – byly zadané, buď vdané, nebo měly jistého (tedy skoro) partnera. Jen já nic. „Ivuško, co to s tebou je? Přece nechceš být single, jak je dneska zvykem?“ obrátily se ke mně. Ne, to tedy opravdu nechci – ale jak jim mám říct, že tak nějak nemám štěstí na chlapy?

Rozhodla jsem se proto, že jim musím ukázat a pronesla historickou větu: „Do roka a do dne budete na mojí svatbě, holky!“ I když jsem netušila, jak to udělat.

Darina (34): Myslela jsem, že nás čeká rok plný lásky. Už na Silvestra mě ale zradil partner i všichni přátelé

O svatbu jsem nestála

Po čase jsem potkala Petra. Nijak mě na první dobrou nebral, hlavně se mi moc nelíbil jeho přístup k životu, který byl úplně jiný než můj. Já trávím volný čas v posilovně, on nejraději s kamarády na pivu. Neopíjí se, to ne, ale na jeho bříšku je to vidět.

„Určitě začnu sportovat, s tebou, moje lásko!“ chlácholil mě. A protože je mi jasné, že člověk nemůže mít všechno, snažila jsem se s tím smířit. Vždyť má x dobrých vlastností, je milý, pozorný, postará se o mě, neprudí… Ale abych byla upřímná, Petr mě jednoduše uhnal. Protože jsem si jím nebyla stoprocentně jistá, o svatbu jsem nestála, o to víc ale o ni stála jeho matka.

„Druhý kluk je na druhém konci světa, chci si to užít s Petrem!“ prohlašovala a mně šel mráz po zádech. Málo platné, svatba prostě musela být. Nějaký druhý kluk mi byl ale ukradený.

Pavla (39): Můj bratr je fešák, který střídá partnerky jako ponožky. Jeho chování mi vzalo důvěru v muže

Okouzlující bratr mě rozhodil

Když se blížil ten památný den, byla jsem víc a víc na pochybách. „Dělám dobře? Nezbláznila jsem se?“ Moje kamarádka družičky pěly na Petra samou chválu, já jsem si uvědomovala, že je mi s ním dobře a že se na něho těším, ale nějaké ty motýly v břiše jsem neměla. A měla bych mít, ne?

Když už byl do té obr veselky jen týden, konečně se objevil zmiňovaný bratr. Právě jsme byli u Petrových rodičů, kde se měly ladit poslední detaily. A najednou stál ve dveřích ON. Srdce se ve mně zastavilo – vypadal skoro stejně jako Petr, ale měl jiskru. A byl vysportovaný. No prostě chlap – a ne medvídek, jak jsem říkala Petrovi.

A jak to nakonec dopadlo? Svatba se nekonala. Petr mě nenávidí – a jeho bratr Milan odjel. Že jsem se do něho zakoukala, bylo všem jasné, ale nepřiznala jsem to, přestože jsem z veselky vycouvala. Rodina mi to nikdy nezapomene, přesto doufám, že mě osud časem zavane za Milanem. Zatím ale marně…

Martin (58): Na konci roku píšu dopis svému budoucímu já. Ten poslední mě vyvedl z míry

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].