Jakub (27): Rodiče chtěli za každou cenu dítě, a tak mě přivedli do totální chudoby. Dodnes jim to vyčítám

Moji rodiče penězi nikdy neoplývali. Domácí rozpočet lepili každý měsíc, jak jen šlo. Přesto se měli rádi a toužili po rodině, která ale nepřicházela. Možnost stát se matkou a otcem postupně zamítli a rozhodli se žít jen pro sebe. Jenže pak jsem „omylem“ přišel já. Radost, kterou od počátku kalila skutečnost, že mamince bylo už pětačtyřicet a tátovi přes šedesát. Mít staré rodiče totiž není vždy výhra a já dobře vím, proč…

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (28): Mezi kamarády si připadám jako chudá příbuzná. Po večeru v baru jsem až do výplaty jedla jen suché rohlíky

Rodiče byli celý život chudí

Naši pracovali odjakživa v různých administrativních profesích. Potřebné finanční prostředky pro živobytí sice vydělávali, ale tím, že ani jeden z nich neměl vlastního bydlení, skoro vše spolykal drahý pronájem. Kvůli němu se také opakovaně stěhovali. V domnění, že snad jinde budou ceny přijatelnější, zkoušeli kdeco. Jenže ceny dobré nebyly a leckdy jim kvůli nájmu nezbývalo do výplaty ani na pořádné jídlo. Přesto toužili po rodině. Věřili, že jedno dítě zabezpečit dovedou.

To, že ani jeden nemá lépe placenou práci, přičítali absenci vysokoškolského vzdělání. Bylo tudíž rozhodnuto, že pokud někdy nějakého potomka zplodí, budou ho držet na studiích stůj co stůj. Jenže máma měla s těhotenstvím potíže a vytoužené miminko ne a ne přijít.

Nakonec se po letech smířili s bezdětností. Jenže právě v ten okamžik se stal zázrak, který ovšem já sám nazývám prokletím. Maminka přišla v pětačtyřiceti do jiného stavu. Z těhotenství běžného přešla brzy na rizikové a tatínek byl pyšný, jak to všechno zvládneme…

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (35): Můj exmanžel vydělal pohádkové peníze. Začínám litovat, že jsem se s ním rozvedla

Po otcově smrti se situace ještě zhoršila

Chybějící peníze, to bývala doma častá písnička. Přesto jsem si zvykl, že oblečení mám z druhé ruky, stejně jako mobil nebo jinou techniku, a šetření musím důsledně dodržovat i při nákupu potravin, protože každá koruna se počítá. Spolužáci se mi sice smáli, že stovka je pro mě jako tisícovka a nemám ani na kafe, ale bral jsem to statečně. Na základce, na střední a dokonce i na vysoké, kterou jsem původně studovat vůbec nechtěl, ale musel jsem, protože mě rodiče donutili.

Na medicínu ani na práva jsem se nedostal, a tak mi muselo stačit studium filozofie. Obor jsem měl nicméně rád a po několika letech v něm i celkem dobře odpromoval. Dokonce jsem sám sobě namluvil, že člověk musí být šťastný s tím, co má. Nač drahý telefon? Nač značkové oblečení? Důležité jsou jiné hodnoty.

Přesně o tom jsem se měl záhy přesvědčit. Krátce před promocí totiž onemocněl můj otec. Všichni věřili v uzdravení, jenže zhoubná choroba postupovala rychle a slavnostního předání diplomu se otec už nedožil. Zůstali jsme jen s mámou, protože babičky a dědečkové byli tou dobou dávno po smrti a jiné příbuzné nemáme.

Mohlo by Vás zajímat:

Livie (42): Tchyně mi denně vysedávala v kuchyni, na kterou nám dala peníze. Syn vymyslel ďábelský plán, jak se jí zbavit

S diplomem jen těžko hledám práci

Mámu situace pochopitelně vzala a já okamžitě začal hledat práci. Jenže absolventa bez praxe nikam nevezmou. Navíc s titulem z filozofie. Větu, že můj obor je nepraktický, jsem slyšel snad tisíckrát a z beznaděje se začal ucházet i o místa skladníka nebo prodavače.

Jenže opět bez úspěchu, protože s vysokoškolským vzděláním mě prý na takové práce nechtějí. A tak to jde pořád dokola – že jsem bez peněz, nikoho nezajímá. Drahý pronájem táhne maminka sama, ale nikdo neví, jak dlouho to vůbec vydrží. Do roka od tátovy smrti totiž diagnostikovali smrtelné onemocnění i jí.

Naděje na vyléčení takřka neexistuje a já zůstal na všechno sám. Diplom z filozofie si mohu tak akorát zarámovat na stěnu a upřímně, kdybych mohl, nejraději bych se nikdy nenarodil. Protože až tu maminka nebude, skončím s největší pravděpodobností vystěhovaný někde na ulici, když nemohu sehnat žádnou práci. Mojí poslední nadějí je kamarád, který za mnou nedávno přispěchal s pracovní nabídkou. Držte mi palce, ať to tentokrát vyjde.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (59): Snacha mě na kolenou prosila o půjčku na dětský pokoj. Když jsem zjistila, na co ty peníze použila, bouchly mi saze

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.