
Jaroslav je muž pevných zásad. Se svou manželkou Květou jsou manželé v dobrém i zlém. A to očekávají i u svých příbuzných. Jenže vnuk Teodor provedl neodpustitelnou věc. Jaroslav tak nad svým vnukem zlomil hůl.
Nejsem svatý a musím mít s mojí hádavou manželkou Květou svatou trpělivost. Ale kdysi jsme si slíbili, že spolu budeme v dobrém i zlém, a dodrželi jsme to.
Není nic horšího než hádavá manželka
Květa mi od začátku manželství dávala zabrat. Nebylo týdne, aby u nás nebyla velká hádka kvůli maličkosti. Květa nebyla nikdy spokojená. Vždy se našlo něco, kvůli čemu stálo za to se pohádat. Abych vydržel, přestal jsem manželku vnímat. Ona křičela a já seděl a čekal, až ten nepříjemný zvuk, který vycházel z jejích útrob, skončí. Pak jsem pokýval hlavou a počkal, až Květa dramaticky odejde z místnosti.
To bylo gesto, které pro mě znamenalo jediné. Konec hluku. Konec manželského napětí a odchod do hospody na dvě pivka. Květa byla zavřená v ložnici, uražená a nekomunikovala. Potom, co jsem roky dolézal a ponižoval se, mi došlo, že odchod z domova je nejlepší možností. Po návratu jsem se cítil dobře a ráno jsem v kuchyni potkal Květu v normálním rozpoložení.
I já jsem uměl upustit ventil
Když naše krize trvaly dlouho, občas jsem měl nějakou lásku na jednu noc. No jo, stalo se. Manželka to nikdy nezjistila a já jsem nikdy nechtěl odcházet od rodiny. Manželství, děti, rodinné vazby a společný majetek pro mě byly svaté. Vnímal jsem, že rok od roku jsme s Květou více smíření s tím, že každý máme nějakou povahu, kterou nelze změnit, jen respektovat.
K tomuto jsme vedli i naše děti a podařilo se. I oni žijí v prvním manželství. Naše vnoučata jsou ve vztazích a já očekávám, že se brzy začnou ženit a vdávat. V naší rodině nikdo nebude žít na psí knížku. U nás se dodržují tradice. Manželství má smysl a rodina je nade vše. Jenže vnuk Teodor se zachoval jako zbabělec. V mých očích to není chlap. Opustil totiž svou těhotnou přítelkyni.
Vnuk pro mě přestal existovat
„Koukej si tu holku vzít. Bude to matka tvého dítěte,“ káral jsem pokaždé vnuka, když jsem ho viděl osobně. Jeho přítelkyně už byla na rozpadnutí a ten náš vůl se nebyl schopný ani zasnoubit. Zlobil jsem se na něho. A pak to přišlo. Teodor svou přítelkyni opustil. Pár týdnů před porodem. Neskutečně mě tím naštval. Chlapi v našem rodě mají morálku a čest. Jenže Teodor nás zneuctil.
Naše rodina vypadá u rodičů těhotné slečny jako stádo mizerů. Domlouval jsem vnukovi, ale ten si stál za svým rozhodnutím. Prý mi nic do jejich problémů není a je to jeho život. Teodor se nedal zlomit. A tak jsem nad ním zlomil hůl já. Už svého vnuka nechci nikdy vidět. Nic po mně nezdědí. Pro mě neexistuje. Je to u mě ubožák, který se nepostará o své dítě. Takový člověk nemůže být mé krve. Stydím se za něho.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].