
Patrik přes týden pracuje mimo domov a o víkendu tráví čas se svojí rodinou. Když Patrik prorazil pneumatiku a skončil se svým vozem v autoservisu, zjistil tam šokující překvapení....
Připadám si jako vůl. Tvrdě dřu, jen aby se moje rodina měla dobře, a nakonec zjistím, že jsem jako laboratorní myš pod drobnohledem své manželky Ivany.
Vydřené peníze moje manželka miluje
Manželka Ivana pracuje jako účetní. Domů nosí obnos peněz, který by nám stačil tak maximálně na jídlo. Já pracuji ve farmaceutickém průmyslu a vydělám slušné peníze. Moje rodina je pro mě vším. Nadstandardní výdělek je vykoupen tím, že musím za prací dojíždět přes půlku republiky.
Jsme s manželkou dvacet let. Od začátku jsme se tak dobře neměli. Oba jsme pracovali v místě bydliště a mohli jsme si dovolit maximálně jednu dovolenou u moře za rok. Ostatní peníze sežral chod domu a nutné výdaje. Přesto jsme vychovali tři děti a manželství nám klapalo bez hádek.
Nové možnosti nám otevřeli luxusní život
Před deseti lety jsem změnil zaměstnání. Vyhrál jsem tenkrát výběrové řízení na manažera ve farmaceutické firmě. Jsem vystudovaný chemik s bohatou praxí. Tato pozice je nadstandardně finančně ohodnocená. Od té doby si žije naše rodina v luxusu. Ivana chodí do práce na zkrácený úvazek, děti už jsou v pubertě, a tak nás rodiče už tolik nevyhledávají. Já mám přes týden v hlavním městě služební byt a o víkendu jsem s rodinou.
Z domova odjíždím během pondělního dopoledne a vracím se nejpozději ve tři hodiny v pátek. Pracovní týden uteče tak rychle, že než se rozkoukám, jedu zase domů. Navíc trávíme pět týdnů dovolené spolu a pokaždé v zahraničí. Svou ženu miluji a rodina je pro mě svatá. Celý život se chovám tak, aby moje rodina byla spokojená a byla zabezpečená.
Jeden karambol na silnici a ztratil jsem iluze
Minulý týden jsem po cestě do zaměstnání propíchnul pneumatiku. Zajel jsem do servisu, aby mi kolo opravili. „Pane, víte, že máte na autě přidělaný GPS lokátor?“ informoval mě automechanik. Zadal jsem si GPS lokátor do internetového vyhledávače a zjistil jsem, že se jedná o hobby zařízení za necelé tři tisíce.
Okamžitě jsem sedl do auta a jel domů. „Ivanko, co mi k tomu řekneš? Není to pod naši úroveň? Myslel jsem, že si věříme,“ zeptal jsem se manželky. Koktala, že je v citlivém věku, stárne a začala se bát, abych si nenašel milenku. Jsem prý sám čtyři noci a ona neví, co dělám. Oponoval jsem jí, že i ona je sama, děti velké, takže i ona má prostor si najít milence.
Manželce jsem vynadal, že nejsem žádná laboratorní myš, která bude pod dohledem, a že to bylo naposledy, co na mě zkusila nějakou fintu. Dodnes jsem překvapený, co dokáže moje manželka vymyslet. Ale taky jsem zděšený, čeho je schopná. Mrzí mě to a vím, že do důchodu takto odděleně žít nemůžeme. Nebylo by to dobré pro naši důvěru.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].