Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jana je dva roky rozvedená. S téměř dospělými dcerami neviděla smysl v tom, aby déle setrvávala v manželství, které nefungovalo. Její dcery však nedokáží přijmout jejího nového partnera a žárlí na čas i pozornost, kterou mu věnuje.
Jsem z toho už vyčerpaná. Mé téměř dospělé dcery se mě snaží citově vydírat, přestože ony samy na mě čas nemají. Obě mají své vlastní životy, své partnery a vzpomenou si jen tehdy, když se zrovna nudí.
Výčitky jsou na denním pořádku
„Mami, to už zase odjíždíš za Pavlem? Zase tady budeme samy?“ vyčítavě se na mě dívaly dcery. Osmnáctiletá Anna a devatenáctiletá Bára se na mě dívaly vyčítavě. „Nelíbí se nám, že se věnuješ jen jemu. Kdy podnikneme něco jen my tři?“ stěžovaly si. Nechápala jsem to citové vydírání, zvlášť když obě čekaly na své přítele. Zavřela jsem na chvíli oči, nadechla se a pak jim klidně odpověděla, že s nimi zítra ráda půjdu třeba do kina, ale dnešek mám jiný plán.
Dala jsem oběma pusu a odešla. Když jsem večer volala Anně, jestli už kluci dorazili, zvedla mi telefon s otráveným dotazem, proč jí volám. Tohle se opakuje neustále. Vadí jim, že mám přítele, ale samy pro mě nemají čas, protože jsou přece dospělé. Myslím si, že je to jen jejich forma trestu za to, že jsem se chtěla rozvést s jejich otcem.
Plány s dcerami nikdy nevyjdou
Na dnešní večer jsme se domluvily na kinu. Rezervovala jsem lístky a navrhla dcerám sraz v šest hodin v nákupním centru na kávu před filmem. Starší Bára mi napsala jako první, že má neplánovaný sraz s kamarádkami a přijde až na film. Mladší Anna mi vzápětí oznámila, že s sebou vezme i svého přítele.
A takhle to končí vždy. Kdykoliv se snažím něco zorganizovat, dcery si to zařídí po svém. Jakmile ale odcházím za svým partnerem, slyším jen výčitky. Podobná situace se stala před pár týdny. Dohodly jsme se na společné večeři. Po práci jsem nakoupila a doma čekala. Když konečně dorazily, najedly jsme se a za necelou hodinu mi oznámily, že přijdou jejich kluci.
Už si ze sebe nenechám dělat hlupáka
Ten večer jsem zůstala v obýváku, sledovala televizi a dusila v sobě vztek. Holky byly se svými partnery zalezlé v pokojích. Občas někdo prošel kolem mě do kuchyně, prohodil pár slov a zase zmizel. Druhý den mi obě řekly, jak skvělý večer to byl. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně, nebo je to ironie. Nebyla. Jejich ideální představa je zřejmě taková, že budu sedět doma na pohovce jako inventář, k dispozici, když se zrovna budou pár minut nudit.
Jenže já odmítám takhle žít. Nebudu se podřizovat dospělým dětem. Mám nového partnera a nevidím důvod, proč s ním netrávit čas, když mám volno. Možná se k němu za pár let i přestěhuji. Chci konečně žít i pro sebe. Celé roky jsem byla matka, kuchařka, uklízečka a manželka. Tomu je teď konec.
Názor vztahové terapeutky
Příběh Jany, rozvedené matky dvou dcer (osmnáctileté Anny a devatenáctileté Báry), poukazuje na náročnou fázi přechodu mezi intenzivní mateřskou rolí a obdobím, kdy se žena znovu obrací k vlastnímu životu a partnerským potřebám. Janin nový vztah s Pavlem se stává spouštěčem napětí, které může odhalovat nezpracované emoce v rodinném systému.
Reakce Anny a Báry lze chápat jako vývojově podmíněnou ambivalenci, typickou pro pozdní adolescenci. Dcery se pohybují mezi potřebou autonomie a přetrvávající vazbou na matku, přičemž jejich výčitky a odmítání mohou vyjadřovat smutek z rozpadu původní rodiny, obtížné přijímání změn v rodičovských rolích, a obavu ze ztráty matčiny dostupnosti.
Terapeutickou práci u Jany by bylo vhodné směřovat na nastavování si jasných a stabilních hranic, které by ji umožňovaly trávit čas se svým partnerem bez pocitu provinění. U Anny a Báry by bylo přínosné zaměřit se na rozlišení jejich potřeb blízkosti od očekávání neomezené dostupnosti matky a bezpečné pojmenování svých emocí spojených se změnou rodinné struktury. Cílem by mělo být postupně vytvářet respektující a vyrovnaný vztah mezi matkou a dcerami odpovídající jejich životní fázi.
Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
