Jarda (37): Bratr si nevydělá ani na slanou vodu. Peníze na nezbytné věci tak tahá ze mě

Můj bratr Přemek (35) je náročný. Je s ním opravdu těžké vyjít. Bylo to tak s ním od malička. Vždycky byl jiný. Nikdy nešel s davem a nikdy neměl žádné kamarády. Věci si chtěl dělat po svém, a to byl kámen úrazu.

Mohlo by Vás zajímat:

Oleg (34): Měl jsem radost, že si bratr konečně našel přítelkyni. Manželka mi ale pak stranou řekla něco mrazivého

S bratrem si od dětství nemáme co říct 

Snažil jsem se ho zapojit do kolektivu. Rodiče mi říkali, že jako starší bratr mám za mladšího odpovědnost. Přemek ale o nic z toho nestál. Dával mi to dost najevo a spíš mě před ostatními ztrapňoval. Bylo to smutné dětství. Já ani Přemek jsme v tom druhém nenašli oporu ani lásku.

Problémy se přelily i do dospělosti. Vídáme se jenom párkrát za rok, když nás k tomu donutí rodiče na rodinných oslavách. Ani jeden společnost toho druhého nevyhledáváme. Nejenže si nemáme co říct, ale každý jsme úplně jiný. Já jsem se usadil. Mám ženu a dvě děti. Přemek snad ještě nikdy neměl přítelkyni a co ho dělá v životě šťastným, to opravdu nevím.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (27): Poprosila jsem rodiče, aby mi pomohli vymoci dluh z bratra. Dočkala jsem se ale pěkného podrazu

Bratr si ke mně začal chodit pro peníze

Nikdy to nebyl velký dříč, takže má podprůměrnou a mizerně placenou práci. Bydlí v jednopokojovém bytě, který mu pronajímají rodiče, přesto stále nemá peníze. Je to smutné, že pokaždé, když ho vidím, stočí se řeč na finance. Je mi jasné, že mi závidí.

Já jsem na tom na rozdíl od Přemka velmi dobře. Mám stavební firmu, která má neustále nějaké zakázky. Nejsem milionář, ale bídou s rodinou také netrpíme. Asi proto si mě Přemek vybral za oběť. Poprvé, když mě požádal o půjčku, dušoval se, že mi to vrátí. „Jen si potřebuju dokoupit nějaké vybavení do bytu,“ řekl mi. Já mu peníze samozřejmě dal.

Mohlo by Vás zajímat:

Miluše (61): Synovi jsem půjčila sto padesát tisíc, ale do splácení se moc nehrne. Divím se, že mu to není hloupé

Dal jsem mu už 50 tisíc, které nikdy neuvidím

Od té doby se to opakuje jako přes kopírák. Vždy si řekne o nějakou menší částku. Buď tisíc, někdy pět tisíc a někdy jen pět stovek. Pokaždé slíbí, že to vrátí, ale já už jsem na to zvyklý. Vím, že od něj neuvidím ani floka. Za celou tu dobu se vypůjčená částka mohla vyšplhat k 50 tisícům, a to se mi už zdá hodně.

Rád bych mu nenápadně připomněl, že mi slíbil, že peníze vrátí. Nejsem si ale jistý, jak bude reagovat. Je mi líto, že jsem se do toho zapletl. Ty peníze vyloženě nepotřebuji, ale myslím, že by mě měl mít bratr v úctě, a když něco slíbí, měl by to dodržet.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (50): Půjčil jsem si peníze od bratrance. Netušil jsem, co za to bude chtít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.