Facebook
Instagram
Koronavirus sice uvěznil miliony lidí doma, až ale všechno zcela pomine, začne se zase neomezeně cestovat po celém světě. Tak, jak se to dělo i před karanténou. Některé „výlety“ ale čas od času dopadnou jinak, než by měly. Podívejte se, s jakou otřesnou zkušeností se musel vyrovnat Mirek.
Studuji vysokou školu v Praze. Díky rodičům mám vlastní malý domek na okraji Prahy, který během léta vždy pronajímám. Sám totiž cestuji po světě, a tak jsem si řekl, že než aby byl můj dům dva měsíce prázdný, tak ho radši přes nějakou online platformu nabídnu ostatním.
Návštěva z Itálie
Praha má co nabídnout, a tak je o můj dům pravidelně zájem – zejména tedy z ciziny. Jeden z požadavků, které jsem pro klienty zadal, je to, že chci, aby jim bylo přes padasát let. Vím totiž, že takoví cizinci už bývají klidnější a radši než na pařby do města přijedou za památkami a kulturou.
Až do loňského léta jsem s nikým neměl problémy. Všechno ale změnila pětičlenná skupinka z Itálie. Nejmladšímu muži bylo 55 let, tomu nejstaršímu o osm více. Komunikace s nimi probíhala úplně v pohodě, a zatímco já jsem jel na dva týdny do USA, jim jsem poskytl útočiště u mě. Přijeli na čtyři dny.
Byla to krev?
Klíče od bytu jsem jako vždy nechal u sousedů a vyrazil jsem za dalším dobrodružstvím. To jsem ale netušil, jaké dobrodružství se během toho odehrává u mě doma. Když jsem přijel a otevřel jsem dveře, málem mi spadla brada. Všude v chodbě byly poházené flašky od alkoholu a celý dům šíleně páchl po odpadcích.
V pokoji byla potrhaná sedačka, na stole stopy po bílém prášku, po zemi střepy z rozbitých sklenic. Úplně jsem ztuhl a bál jsem se, co dalšího na mě ještě čeká. Vešel jsem do kuchyně a zarazily mě červené fleky na zdi. Byla to krev? Nejspíš jo. Bylo mi fakt těžko.
Záchod byl fuč...
Koupelna jejich řádění docela přežila – podle toho smradu, který se všude rozléhal, ji totiž nejspíš ani nepoužívali. Úplně mě ale dorazilo, když jsem nakoukl na WC. Záchod byl totiž pryč, úplně celý. K čemu jim byl? A kam ho odnesli? Proboha, co se to stalo…
Hlavou se mi honilo miliony myšlenek. Vytáhl jsem mobil a chtěl jsem volat na policii. Ale pak jsem si řekl, že když u mě napáchali takovou spoušť, tak jsou asi schopni všeho. A s takovými lidmi já už nechci mít nic společného. Takže jsem byt uklidil, opravil a vrátil ho do původního stavu.
Situace ve světě už se zklidňuje a já tak v létě zase nejspíš vyrazím na cesty. Jestli ale svůj byt pronajmu dalším „slušným“ padesátníkům, jsem se zatím nerozhodl.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
