
Jaromír s nelibostí sleduje, jak jeho dcera Jolana po rozvodu neodolá žádnému muži. Všichni jsou pro jeho dceru důležitější než rodiče...
„No, ahoj, moc ráda vás vidím. To je doba, co jsme se viděli naposledy,“ dala mi pusu na tvář dcera Jolana. Neviděli jsme se celý měsíc. Tak dlouho si na nás dcera neudělala ani hodinu čas.
Rozvod s dcerou pěkně zamával
Dceru před třemi lety opustil manžel. Rozvedli se a dcera Jolana to špatně nesla. V tu dobu u nás byla neustále. Trávila u nás s dcerou Aničkou celé víkendy. Byli jsme spokojení. Vnučka si s námi hrála deskové hry a dcera vařila. Idylické časy to byly. A dnes víme, že se už nikdy nevrátí.
Když se dcera vyrovnala s novou situací, začala honit chlapy. Asi si dala inzerát na seznamku. Má neustále nějaké rande. Kdykoliv jí telefonuji, tak ve sluchátku slyším to samé: „Tati, promiň, nemám moc času. Jsem ve skluzu. Za hodinu musím být na druhé straně města a to mám ještě mokrou hlavu. Musím končit. Pozdravuj mamku a mějte se hezky.“ Dcera už k nám na víkendy nejezdí.
Vnučku naštěstí vídáme pravidelně
S manželkou jsme rádi za to, že můžeme dva víkendy v měsíci hlídat vnučku. V pátek ji vyzvedneme v družině a v neděli večer ji odvezeme domů. Dcera nám ani nenabídne kávu. Vymluví se na to, že se musí s dcerou učit do školy. A tak to trpíme. Uvědomili jsme si, že dcera je každý víkend bez svého dítěte. Dva víkendy je vnučka se svým otcem a zbylé víkendy tráví u nás.
Ani se neptám, co dcera ve volném čase dělá. Je mi to naprosto jasné. Honí chlapy. Několikrát se stalo, že nám dcera slíbila, že přijede na návštěvu a zdrží se do druhého dne. Ale v praxi to vyšlo tak ve dvou případech z deseti. Pokaždé je to stejné. Dceři začne zvonit mobil a jde s ním do druhé místnosti. Slyšíme smích. Dcera vede několik minut hovor a pak přijde zpět k nám do místnosti.
Stejný scénář se děje skoro pokaždé
„Rodičové moji, je mi to líto, ale dopiji kávu a zvedám kotvy. Zavolal mi můj nový objev a chci být s ním. Myslím, že to bude ten pravý, a tak nechci nic podělat na začátku,“ ušklíbne se dcera a odjíždí. Ze začátku dceru manželka přemlouvala. I já jsem si dovolil vyjádřit názor v tom smyslu, že by dcera neměla skákat, jak muži pískají. Marně.
Jakmile nějaký muž zavolá, jsme na druhé koleji. Snad chování dcery nebude mít negativní dopad na vnučku, která vše vnímá. Vidí, jak její matka mizí z domluvených návštěv, jak se nezdrží na žádné rodinné oslavě, jak chodí zmalovaná, jak nosí trička s hlubokým výstřihem a hlavně, jak svou dceru odkládá na každý víkend mimo domov. Jsme s manželkou z jejího chování smutní. A doufáme, že to brzy skončí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




