Restaurace za socialismu: K snídani gulášovka, párek a pivo

Za socialismu spadala všechna stravovací zařízení pod státní podnik Restaurace a jídelny (zkráceně RaJ). Byly určeny takzvané cenové třídy restaurací a podle nich se nastavily plošné ceny za jídla.

Otevírací doba těchto podniků byla tehdy přesně určena. Většina hospod zavírala kolem desáté hodiny večerní, což si mnozí z nás dnes asi ani nedokáží představit.

V restauracích, jídelnách a hostincích se scházeli pracující už brzy ráno, když přišli na polévku – v nabídce byla většinou zelňačka, dršťková nebo gulášovka. A nechybělo ani pivo, panák nebo rum.

Jídelny a hostince navštěvovali zejména dělníci, zedníci či kopáči – přišli na oběd, poseděli u pivečka a často zůstávali přes pracovní dobu až do zavíračky. Když přišla kontrola, alkohol se schovával pod stůl a nápoje se měnily za nealko.

Všude stejná jídla

Z jídel se nejčastěji vařil guláš, svíčková a dušená masa. A jak bylo zvykem, často se šidilo. Na některých provozovnách se třeba kýta zaměňovala za plecko, místo hovězího zadního se podávalo hovězí přední a podobně. Kolem 70. let začali kuchaři do jídelních lístků zařazovat obalovaný eidam. Hranolky ale byly něco extra, tak se sýr většinou podával s brambory.

Vařilo se podle norem, všichni museli používat ty samé suroviny v tom samém množství. Existovaly tzv. normařky, které normovaly pro kuchaře všechny suroviny, jež v jídle měly být. Nepoužívaly se chemické přípravky, protože zkrátka neexistovaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Retro stále frčí: Zima se blíží a v kurzu jsou kozačky jako ze 60. let. Inspirovat se můžete Martou Kubišovou nebo seriálem Vyprávěj

Restaurace jiných typů kuchyní u nás nebyly, výjimku tvořila snad jen čínská restaurace v Praze nebo pár podniků zaměřených na kuchyně „spřátelených“ národů východního bloku.

Průměrný plat číšníka byl asi 1000 Kčs, a protože to nebyla závratná suma, mnozí hledali cestu, jak svůj příjem zlepšit. Většinou samozřejmě ne zcela legálním způsobem.

Ke známým podnikům za socialismu patřil například hostinec U Tygra, U Pinkasů, U Kalendů či U Holubů.

Jídlo „na stojáka“

Nejlevnější a nejrychlejší jídla nabízely automaty. Tím prvním a také nejznámějším byl Automat Koruna na Můstku v Praze. Navštěvovaly jej všechny vrstvy obyvatel včetně prezidenta Zápotockého.

Známý bufet se otevřel už v roce 1931 a jeho název „automat“ byl odvozen od toho, že si tu lidé mohli po vhození mince natočit z mosazného kelímku limonádu a z automatického okénka ochutnat obložený chlebíček.

Když přišli k moci komunisté, automat značně sešel. Přesto byl stále velmi oblíbeným místem, kam lidé chodili na párky, buřty, limonádu, chlebíčky, koktejly nebo na ruské vejce.

Galerie Socialistické jídelny

+ 6 fotek + 7 fotek