Jiřina (68): Moje dospělá dcera si nedokáže udržet ani práci, ani přítele. Očekává, že ji budu stále podporovat

Přemýšlím o tom, že jsem ji asi špatně vychovala. Dana přišla o otce, který na ni jediný platil, už během studia na gymnáziu, a odmítla studovat dál. Chtěla si vydělávat, ale nikdy se nezmohla na nějakou kvalifikaci, a žádnou práci si nedokázala udržet. A čím je starší, tím je línější.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (65): Celý život jsem tvrdě pracovala, abych byla bohatá. Nehodlám ale donekonečna sponzorovat své dcery

Pořád se vrací k mamince

Dana u mě už zase bydlí. Prý: „Na chvilku,“ a jsou to už čtyři měsíce od té doby, co se rozešla s Markem, u kterého byla předtím. A předtím u Tomáše, a předtím... co já vím. Přijela s kufrem, očima červenýma od slz, a se slovy: „Maminko moje, ty mě máš stejně nejradši...“ mi skočila kolem krku. Měla jsem radost, líbilo se mi, že budu mít společnost, že si popovídáme, že to bude jako kdysi. Jenže jsem tak trochu zapomněla, že dceři je už pětačtyřicet let, je to dospělá žena a ne ta holčička, které jsem pletla copánky.

Jenže dny a týdny se změnily v měsíce. Žádná chvilka to není. Dana rozbalila kufr, svůj jediný majetek, kartáček na zuby přibyl do koupelny, a mně se začalo zdát, že se nikam jinam nechystá. Kam taky? Peníze nemá, chlapa taky ne. A to, co má v jednom kufru, je její jediný majetek. Je to pro mne doslova zrůdné. Jenže je to moje dcera...

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (36): Mám pocit, že jsem selhala, jen proto, že jsem mu neporodila syna. Třetí dcera ho nezajímá

Slýchám pořád nějaké výmluvy

Ještě horší je, že momentálně nemá práci. A přijde mi, že se ani nesnaží ji hledat. Běžně se vyhrabe z postele kolem jedenácté. Oblečená v mojí noční košili, bosá, ovšem s nezbytným mobilem v ruce. Než stačím něco říct, povídá: „Mami, nemáš dvě stovky?“

„Na co?“

„Na tramvaj. A možná i něco k jídlu. Zítra ti to vrátím.“

Nevrátí mi nic, ale přesto pokaždé sahám do peněženky a podávám jí bankovku, ovšem neodpustím si dodat: „Hledáš si práci?“ „Jojo,“ zamumlá a kouká zmizet. Všimla jsem se, že od té doby, co je zpátky doma, se jí nějak nedaří. „Trh je hroznej,“ tvrdí. „A všude chtějí mladý.“

Včera jsem si odskočila na kávu s kamarádkami, a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že z lednice zmizelo i to málo, co tam bylo. Obrnila jsem se trpělivostí a povídám jí: „Jedna kamarádka ti nabízí práci v knihkupectví, zítra se máš jít představit.“ A doufala jsem, že mě poslechne a zajde tam.

Mohlo by Vás zajímat:

Stáňa (45): Dcera žije v polyamorním vztahu. Jsem v šoku a doufám, že se brzy vzpamatuje

Kamarádky mi radí, abych ji vypakovala

To bylo včera. A dnes? „Byla jsi venku?“ zeptám se, když odpoledne přijde. „Trochu na vzduchu. Potřebovala jsem to.“ „Nešla ses třeba zeptat na tu práci v knihkupectví, jak jsem ti říkala?“

„Mami... prosím tě, to není nic pro mě.“

Pak jsem si všimla, že má nové boty. Na můj výraz rychle pronesla: „Byly ve slevě. Skoro zadarmo.“

To už na mě bylo trochu moc. Chtěla jsem být mámou, která pomůže, poradí, poskytne útočiště. Ale jak se zdá, otočilo se to proti mně. Vůbec nevím, co mám dělat. Vyhodit ji na ulici? Pomohlo by to? Nebo by se Dana díky tomu propadla ještě níž? „Mohla bys aspoň občas uvařit,“ řeknu a odpověď? „Já ale vařit neumím, to přece víš.“ Neumí, protože nikdy vařit nemusela.

Je to moje dcera. Miluju ji. Ale nevím, jestli ji ještě zvládnu živit. A už vůbec nevím, jestli ji ještě zvládnu milovat bez hořkosti. A taky nevím, jak se vůči ní mám zachovat. Kamarádky mi radí, abych ji vypakovala, ale copak to jde? Jo, kdyby byl naživu její táta, ten by jí dal! Takhle budu muset hledat řešení sama, ale bojím se, že nenajdu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (41): Moje tchyně si vymýšlela příběhy o všem možném, než ji jedna lež málem stála život

Doporučené video