Facebook
Instagram
Johana narazila na problém, který možná zná spousta rodičů. Její dcera dostávala špatné známky z dějepisu, ale ne kvůli svým vědomostem. Její učitelka to zřejmě dělala schválně.
Říká se, že není nic horšího, než učitel toužící po pomstě. Znám tento obor zevnitř. Chápu, jací mohou být studenti: někdy líní, jindy bez nadšení a škodolibí. Ale také vím, čeho jsou někteří pedagogové schopni, zejména ti s nenaplněnými ambicemi. Jsou to zvláštní lidé, kteří si vybíjejí své frustrace na studentech, jako by oni nesli vinu za jejich špatná rozhodnutí.
Dceři moc nešel dějepis
Musím upřímně říci, že moje dcera Magda (20) nikdy neexcelovala v historii. Má prostě mysl orientovanou na přírodní vědy. Pokud jde o češtinu, také nezářila. Ale paní Božena (50), její učitelka češtiny, ji vždy chválila za pilnost a inteligenci. Uvědomovala si, že ve třídě zaměřené na matematiku je těžké najít budoucí velké básníky nebo dramatiky.
Učitelka dějepisu Jana (56) považuje svůj předmět za nejdůležitější. Podle ní vzorný student musí znát látku nazpaměť a neozývat se bez vyzvání. Pracuji ve stejné škole řadu let a dobře vím, že Jana nesnáší, když se studenti snaží být sami sebou.
Varovala jsem Magdu, aby držela jazyk za zuby a nějak to ve škole přežila. Bohužel to dopadlo úplně jinak. Viděla jsem, kolik úsilí vkládá do učení historie, přesto se jí sotva dařilo dostávat alespoň průměrné známky. Myslela jsem si, že zbytečně mrhá energií na biflování, protože jí pak chyběl čas na matematiku, která měla být její budoucností.
Navíc byla učitelka dějepisu na ni mimořádně přísná. Nejdříve jsem si myslela, že je to proto, že Magda dokáže inteligentně poukázat na její nedostatky, místo aby pokorně seděla potichu. Teprve po čase jsem pochopila, že to vlastně bylo o mně. Jana mě prostě neměla ráda. Jednou, když rozdávala ve třídě opravené testy, vzala do ruky Magdin a nahlas oznámila: „No, moje milá, sotva se mi podařilo dát ti dostatečnou. Nejsem překvapená, protože vím, že se neučíš, ale možná tě to motivuje brát to vážněji. Nemysli si, že maminka ti bude všechno zařizovat. Je čas pustit se do učení...“
Není zrovna ideální učitelka
Uvědomuji si, že za takové chování, které je na hony vzdálené od pedagogického ideálu, bych měla Janu pořádně setřít. Nicméně jsem to nechala být. Argumentování by mi stejně nepomohlo a jen bych ublížila vlastnímu dítěti. Místo toho jsem se rozhodla udržovat s Janou pracovní vztahy.
Ukázalo se to být docela užitečné, když jsem ke konci školního roku potřebovala něco vyřídit. Požádala jsem ji tehdy, aby moji dceru znovu přezkoušela. Udělala grimasu a poznamenala: „Možná se jí prostě nechce... Proč bych ji měla hodnotit jinak než ostatní?“
Vše, co jsem opravdu chtěla, bylo, aby ji Jana brala jako každého jiného studenta, bez předsudků. Navzdory mým prosbám a úsilí mé dcery se nic nezměnilo.
Pro Magdu začala noční můra v posledním ročníku střední školy. Od září tvrdě pracovala. Věděla, že chce studovat matematiku na univerzitě a není snadné se tam dostat. Proto navštěvovala doučování z matematiky. Každý den musela zvládnout hromadu úkolů, zapamatovat si spoustu věcí. Všechno si to psala na velké bílé listy a pověsila je na stěny svého pokoje.
Sledovala jsem ji a připadalo mi to trochu přehnané. Když jsem ji požádala, aby občas vyrazila s kamarádkou na procházku nebo do kina, odpověděla mi, že až udělá maturitu. Netušila, že samotná maturitní zkouška nebude tak těžká jako příprava na ni...
Proč ji neměla ráda?
Problémy začaly už v září. Během první hodiny historie Jana vyvolala Magdu, aby shrnula celou látku z předchozího školního roku. Jaká zlomyslnost! Kdo normální očekává od studenta, že hned po prázdninách vyjmenuje takové množství informací? Magda dostala pětku.
Zbytek školního roku nepřinesl žádné zlepšení. Jana se rozhodla změnit dosavadní způsob psaní testů. Místo těch, kde bylo snadné jednoznačně určit, která odpověď je správná, a která ne, přišla s nápadem, aby studenti psali eseje na daná témata.
Magda dostávala samé špatné známky, protože učitelka historie tvrdila, že „nedokáže vyvozovat závěry z probíraných událostí a její práce jsou povrchní a málo objevné“. Dostávala jednu nedostatečnou za druhou. Byla čím dál tím více nervózní a zmatená. Zvažovala, zda by se měla soustředit na matematiku, nebo raději na nenáviděný předmět, tedy dějepis...
Na začátku prosince mě dcera požádala o peníze na doučování z historie. Souhlasila jsem. Po několika hodinách mi její učitel oznámil, že nevidí větší smysl v pokračování výuky. Její současné vědomosti z historie byly na střední školu dostačující, možná až příliš hluboké.
Nechtěla ji pustit k maturitě
Ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe hned po Vánocích. Jana prohlásila, že nevidí žádné důvody, proč by Magdu měla pustit k maturitě. Když mi to dcera oznámila, brečela a třásla se. To už na mě bylo moc.
Následující den jsem si domluvila schůzku s ředitelkou školy. Řekla mi, že určitě je možné stanovit konkrétní kritéria, podle kterých bude možné určit, zda se Jana skutečně na moji dceru zaměřila. Pak rozhodla, že Magda napíše test z látky z celého pololetí. Připraví ho Jana, ale hodnotit ho budou ostatní učitelky dějepisu na našem gymnáziu.
Magda sotva spala. Matematiku úplně vypustila z hlavy. Záleželo jí jen na historii. Ležela v knihách, opakovala si látku a učila se všechno nazpaměť. „Mami, jakmile tenhle test udělám, přísahám, že už nikdy neotevřu učebnici dějepisu!“ říkala zoufale.
Pak konečně nastal den testu. Prvním nepříjemným překvapením od Jany bylo, že zkouška obsahovala otevřené otázky, nikoli dohodnutý test s výběrem odpovědí. Jenže jak popsat čtyři rozsáhlá témata během 45 minut?
Magda poté přišla za mnou velmi rozrušená. „Mami, je konec, s tím si neporadím. Nestihla jsem napsat nic na dvě otázky. Nikdo z naší třídy by to nezvládl. Letos určitě nepůjdu k maturitě...“ pronesla tiše.
Musela jsem to udělat
Strach mi sevřel hrdlo. Co když s tou učitelkou opravdu nejde vyhrát? Věděla jsem, že musím okamžitě jednat.
„Psala jsi na obyčejný papír nebo na arch od učitelky?“ zeptala jsem se.
„Na svůj... Ale proč se ptáš?“
„Ještě si pamatuješ ty otázky?“
„Samozřejmě. Nikdy na ně nezapomenu,“ odpověděla.
„Tak běž do knihovny, vezmi si učebnice a znovu napiš ten test.“
Magda vykulila oči, ale udělala, co jsem jí nařídila. V místnosti pro učitele má každý z nás přidělenou osobní skříňku. Skladujeme tam různé vzdělávací pomůcky a studentské práce. Věděla jsem, že náhradní klíče ke skříňkám má na starosti údržbářský personál ve své místnosti. Zaklepala jsem na dveře údržbářů a zdvořile se zeptala, zda bych si mohla otevřít skříňku s číslem 29. Vůbec si neuvědomili, že moje skříňka má úplně jiné číslo – 15.
Dvě hodiny poté na mě rozklepaná Magda čekala s opraveným testem v ruce. Naštěstí právě začala další hodina, takže učitelská místnost byla prázdná. Nařídila jsem Magdě, aby dávala pozor, zda někdo nepřichází. Bleskurychle jsem otevřela skříňku patřící Janě a... provedla výměnu testů...
Vyhrály jsme nad ní
Těžko říct, co mě potěšilo více – velmi dobrá známka mé dcery nebo Janin výraz. Zrudla vzteky... Asi tušila, že se něco děje. Dokonce mi zašeptala, že si myslí, že Magdina práce měla tři stránky, ale náhle jich bylo pět. Jen jsem se usmála. Byla jsem si jistá, že s tím nic nezmůže. Po dlouhých diskusích rozhodlo grémium, že moje dcera dostane na vysvědčení čtyřku z dějepisu.
Dnes už dva roky studuje na své vysněné univerzitě a patří mezi nejlepší v ročníku. Co se týče Jany... Už nebude učit ve třídách se zaměřením na přírodní vědy. Ředitelka oznámila, že až do zaslouženého důchodu se bude soustředit pouze na humanitní třídy, které se zajímají o historii. To jsem považovala za své další vítězství.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
