
Julie se snaží, aby její syn Dušan nosil hezké známky ze školy. Ale je to marné. Je to neposeda a ve škole se nesoustředí. Její nový přítel Jakub ale neměl pochopení pro studijní výsledky Dušana a Julie neustále čelila posměškům.
S Jakubem jsem chodila půl roku, když jsme se dohodli, že ho přivedu k sobě domů. Představila jsem mu svého syna Dušana. Kluci si padli do oka a já v duchu slavila. Spadl mi kámen ze srdce.
Někdy prostě snaha nestačí
S Jakubem jsme si hodně vyprávěli o dětech. Jakub neustále chválil svou dceru Klárku. Na jednu stranu se mi líbilo, že Jakub má k dceři tak hezký vztah a obdivovala jsem, jak dceru podporoval ve studiu. Na druhou stranu jsem cítila, že Jakub má svou dceru na piedestalu, a nebude umět přirozeně přijmout jiné dítě. Ale po první schůzce se mé obavy rozplynuly. Kluci si povídali o autech a Dušan mému novému příteli ukázal, jak na počítači jezdí s formulí.
Nehledala jsem pro syna nového tatínka. Chtěla jsem potkat muže, který přijme moje dítě jako mou součást, a který bude jeho prima kamarádem. To samé jsem nabízela. Byla jsem připravená přijmout partnerovy děti a vytvořit jim příjemné prostředí, kde budou cítit vřelost a radost z přítomnosti. Věděla jsem, že přijmu jakékoliv dítě. Ať by bylo takové či makové, snažila bych se nesoudit a brát ho takové, jaké je.
Jeden hovor odhalil přítelovu pravou tvář
I moje první setkání s Jakubovou dcerou Klárkou dopadlo dobře. Snažila jsem se, aby se u nás Klárka cítila hezky. Nehnula jsem brvou, když nechtěla sníst oběd, a požadovala po otci, aby jí nechal dovézt veganské jídlo z bistra. Nechala jsem Klárku sedět vedle otce na gauči a sama jsem seděla na podsedáku, jen aby byla Klárka spokojená. Dobrovolně jsem se postavila do její podřízené role. Nicméně nebyla to Klárka, která toho zneužila.
Přítel Jakub k nám chodil pravidelně několikrát týdně. Zatímco já jsem Klárku viděla dvakrát do měsíce, tak Jakub se s Dušanem bavil několikrát týdně. Vypozorovala jsem, že se hovor začal stáčet ke školním výsledkům. Jakub neustále rýpal do Dušana, aby neseděl u počítače, ale připravoval se do školy. „Lásko, než jsi přišel, s Dušanem jsme se tři hodiny učili. Teď má dvě hodiny osobního volna a může být na počítači. Pak jde s kamarádem na florbal,“ vysvětlila jsem s úsměvem.
Nedávala jsem jeho chování
Dušan se učí průměrně. Některé předměty má za jedna, ale přírodověda mu nejde. Z tohoto předmětu má na vysvědčení s odřenýma ušima trojku. Ať se učíme sebevíc, lepší známku nedostane. Vím, že syn dělá maximum, učí se a nefláká školu, a tak jeho známky přijímám. Důležité pro mě je, že syn je spokojený a zodpovědný ve školní přípravě. Jenže toto nejsem schopná vysvětlit příteli Jakubovi. Ten si neustále mele tu svoji.
„Já bych mu zatrhnul počítač i mobil. Učil by se tak dlouho, až by měl z přírodopisu jedničku. Podívej se na Klárinku. Je premiantkou třídy. Nemá to vydřené, aby sis nemyslela, že celé dny sedí nad učebnicí. Je přirozeně inteligentní a já vím, že to jednou daleko dotáhne. Což se o Dušanovi říct nedá. Vidím ten rozdíl v intelektu. Hned z prvního rozhovoru mi bylo jasné, kdo tady má nadané dítě,“ šokoval mě svými slovy. Nesnesu, jak kastuje naše děti a ponižuje mého syna, a vlastně i mě. A vlastně i mě. Tak jsem se s ním rozešla. Nechápal to.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].